Life.

Snažíš se mě strhnout dolů, ale to se ti nepovede, protože každý je strůjcem svého štěstí a já mám člověka který mě správnou cestou vede!

3. února 2013 v 19:54 | Katharina Klein.
Nejlepší způsob jak zahojit bolavé srdce je, že odpustíš milujicímu člověku a dáš mu šanci aby ti mohl dokázat, že osudný večer s jeho namyšlenosti a arogantnosti byl jen pouhý zkrat, který se nebude opakovat. Včera jsme si s panem F. psali snad 10 hodin v kuse a po půl noci kdy jsme navázali na téma čtvrtek jsem se neudržela a pomocí textu písniček od Tokio Hotel a jejich písnich "In your shadow i can shine" a "Spring nicht" a pomocí písničky od LaFee "Wer bin ich" jsem mu naznačila, že o něho mám stále zájem a že nechci nic zahodit. Ať se mezi námi stalo cokoliv a ještě cokoliv stane, ať já mám milion zkratu a on též, tak stejně ho vždycky budu potřebovat a chtít ve svém životě.
Není nic lepšího než když Vás celý den vaše mamka kritizuje, že to děláte špatně, tamto děláte špatně a jenom pořád po vás řve místo aby ocenila aspoň snahu. To je vlastnost, kterou na mamce naprosto nesnáším a zajímalo by mě kde na ní přišla. Jeden den se chová jak nejlepší mamka, nejlepší kamarádka a sestra v jednom na světě a druhý den Vás zkritizuje dokonce za to, že jste se opovažili jít ve tři ráno na záchod. Dobře, já chápu, že ty schody vržou stylem, že by to probudilo i mrtvého, ale co jsem měla v noci jako dělat? Já se snažila usnout, protože jak znám své lidi, tak jsem přesně věděla co mě ráno bude čekat jakmile vstanu, jenže s plným močovým měchýřem, ještě když ho máte podchlazený a bolí Vás sebemenší pohyb, to opravdu nešlo vydržet.
Stáhla jsem si nějaký katastrofický film "Nic nás nerozdělí", takže po romanech pro muže, co za chvílí začnou na nově se budu na to dívat a dneska půjdu brzo spát, protože poslední dobou chodím spát fakt pozdě a pak jsem šíleně utahaná, za jeden den vypiju tak čtyři kávy a účinek kofeinu mi trvá snad jen hodinu.

Vrať se, ty malá potvoro!

31. ledna 2013 v 20:36 | Katharina Klein.
Opustila mě. Moje múza si sbalila svůj maličký kufřík a šla navštivit někoho jiného a já jsem bez ní teď ztracená. Opravdu nevím jaké články tu mám přidávat. Do deníku Vám tu stále psát nechci, už z toho důvodů, že můj život není tak zajímavý a veselý jako kdysi. Nějaké písničky vám tu také cpát pořád nebudu. Je to hlavně autorsky blog a ne hudební. Přemyšlela jsem, že bych napsala nový díl "Namida no noshi", ale poslední díl se zde objevil 5.Listopadu, takže ani nevím zda si tu povídku vůbec pamatujete a jestli vůbec máte chuť ji číst a nějakou novou teď psát nechci, i když nějaké nové nápady by tu byly. Mám i nějaké nové fotky, které vyfotil můj osmiletý brácha, ale zas Vám tu nechci pořád cpát svůj hnusný, emařský ksicht. Mám prostě blogařské dilema a nevím co s tím. Jediný nápad na článek je, že bych napsala o sexuální praktice BDSM o které je vlastně kniha padesát odstínů šedi, jenže na můj blog chodí docela dost lidí, kterým ještě není 18 let. Ano vím, sex v ČR je povoleny od 15ti let, ale já osobně bych BDSM povolila až od 18ti, takže tenhle jediný nápad si musím nechat pečlivě projít hlavou. Až se ta moje zákeřná múza zase objeví, tak jí chytnu za pačesy a přivážu si jí k posteli!!



Máte nějaké návrhy na články?

Mám pokračovat ve psaní "Namida no noshi"? Bude to někdo ještě číst?

Mám se na vše vyjebat a prostě sem nacvakat ten článek o BDSM?

PROSÍÍM PORAĎTE MI!!!!

Člověk vždycky zůstané sám, je na čase si zvykat.

27. ledna 2013 v 21:32 | Katharina Klein.
Poslední dva týdny se cítím jak magor. To co se děje v mém životě, hlavně u nás doma je hotový blázinec. Od včerejška jsem žila v šíleným zmatku a dneska jsem v kuchyni málem chytla kolaps, když přišel taťka s tím, že se chce rozvést. Stála jsem u kuchyňské linky, křečovitě jsem se jí držela, protože jsem cítila jak se mi podlamují kolena a čelist jsem měla málem ve sklepě. Pak jsem jen slyšela jak se dole ve sklepě hádají. Nakonec oba dva odešli a vrátili se až teďkom a vypadají jakoby se nic nestalo. V mé hlavě je šílený zmatek. Musela jsem jít na dávku nikotinu abych posledních 30 hodin pořádně rozdýchala. Co se to děje? Myslela jsem si, že rok 2012 byl naprostej propadák, ale tento rok je o dost horší a to teprv začal. Jsem tím vším už znechucená. Už ani necítím bolest. Můj žaludek je jako na vodě. Byla bych vděčná za to, kdybych se ráno probudila a zjistila, že poslední tři týdny mého života byla jenom noční můra, ale to se nestane. Chybí mi pan F. Jeho objetí a jeho úsměv. Ikdyž jsme se dlouho neviděli, držíme při sobě a máme strach co se s našími rodiči děje. Těším se na jedno období. Na období, kdy si na tohle vzpomenu a budu se tomu už jenom smát. Ale tohle období bude až za dlouho. Dokonce tipuju, že bude až o letních prázdninách. Zas mě přepadla ta šílená chuť na cannabis. Bože, jestli fakt existuješ, zařiď ať je tohle všechno už zamnou.

Už mi ani ta naděj nezůstala.

22. ledna 2013 v 12:54 | Katharina Klein.
Důvod mojí opětovné neaktivace je ten, že jsem ztratila člověka, kterého milují, na kterým mi záleží, který je pro mě všechno. Ne nikdo mi neumřel, ale po dlouhé době jsem zase zažila bolest lásky. Teď ve mně není nic dobrého. Stačila jedna sekunda ze mě se stal chladný člověk, který se schovává za falešný úsměv a za větou všechno je v pořádku. Ne nejsem šťastná, ne nemám chuť žít, připadám si opětovně jako troska, která nemá nic jiného než maminčino objetíí, za které jsem v těhlech chvílí fakt vděčná, svého věrného kocourka, který semnou každou noc usíná a vesele mi přede do ouška a svojí hudbu, které se už týden naprosto oddávám. Nevím kdy se vzpamatuji a kdy zas budu schopná žít normální život, s mejma lidmi, psát články na blog, komentovat vaše články, já opravdu nic víc. Potřebují čas, potřebují na chvílí oddech. Potřebují být na chvílí sama a nechat své myšlenky v hlavě ať se uspořádají. Je mi líto, že na Vás zase kašlu. Klein..

Fotka focená v té době, kdy jsem byla ještě šťastná. Chci ty časy vrátit zpátky..

Poslední opilecká akce v roce 2012.

31. prosince 2012 v 21:11 | Katharina Klein.
Zlatíčka moje. Poslední článek v tomhle zkurveném roce. Předem se omlouvám za chyby, ale už jsme stáhli lemonda a teď pijeme fernet. Do toho od začátku pití to zapijím big shockem, takže jsem už jasná jak hvězda na nebi. Je mi dobře, je mi horko a mám příjemnou společnost.

Všem Vám upřímně přejí šťastný nový rok, hodně štěstí, lásky a mnoho úspěchu. Snad ta 13ka bude šťastná. Já se budu snažit v novém roce napravit chyby, které jsem udělala v tomhle roce. Pokusím se získat zpátky do svého života to co potřebují a bez čeho neumím žít. Sice nevím jak, ale za pokus to stojí.


Pro tento rok se loučím. Jdu si užívat, jdu vypnout, jdu se smát. Sice se mi do očí derou slzy, ale je Silvestr a já plakat nechci. Chci aby aspoň poslední minuty tohodle roku byly krásné. Jdu si dát cigaretu a jdu se dívat na superstar. Mějte se fanfárově a pijte, ale nepřežeňte to! :)

http://ask.fm/KatharinaKlein443

Jsem mrcha letím tmou.

30. prosince 2012 v 22:40 | Katharina Klein.
Konečně jsem se dostala ze dna a znovu jsem tam spadla. Dneska jsem jen tak přemýšlela nad tím proč jsem se narodila. Opravdu tu jsem jen kvůli tomu abych ubližovala jiným? Abych dělala rychlá rozhodnutí bez přemýšlení a pak žila v depresích? Abych pořád dělala chyby? Připadám si jako ztracený případ. Směju se 13ti letým pipinkam na facebooku, které mají statusy ve stylu, proč vůbec žiju a teď si připadám jak ony. Proč tu vlastně jsem?

Doma se něco děje. Nevím sice co, ale děje. Tak jsem byla ráda, že jsem na chvíli vypadla z domu a teď se tam šíleně těším. Cítím, že mě mamka potřebuje a když jí potřebují já, tak je vždycky při mě, tak teď chci být při ní i já.

Znovu jsem to udělala, znovu jsem tomu propadla, znovu jsem pocítila jaké to je nechat klouzat žiletku po své ruce. Ujelo mi to..Nejenže jsem se pořezala, ale strhla jsem si i kůži. Bolí mě to, štípe to, ale to je ten pocit, který jsem chtěla, který mi chyběl. Věřte tomu nebo ne, ale jak jsem to udělala, cítila jsem úlevu. Tu úlevu, kterou v takových stavách miluji.

Teď tu popijím big shock. Přijela zamnou moje nejlepší kamarádka Lee. Ani neví jak jsem jí za to vděčná, že je tu u mě, že se spolu smějeme a dělame kraviny. Lee, děkuji ti za všechno co pro mě děláš :** ZBOŽŇUJU TĚ! <3



http://ask.fm/KatharinaKlein443

Unbroken.

25. prosince 2012 v 20:18 | Katharina Klein.
Zlatka moje jak jste prožili Vánoce? Já jsem to měla na prd. Rodiče byli celý den v sobě, furt po sobě jen řvali a hádali se. Pak seděli u večeře s úsměvem na rtech a já jen protáčela panenky. Letošní Vánoce jsem si takhle nepřestavovala. Rozbalila jsem si dárky a šla jsem nahoru do pokoje radši na facebook, kde mi bylo fakt líp. Snad ty příští budou lepší, jinak to kalím a končím s Vánocema.

Ode dneška jsem u svého bráchy pana F. Jsem ráda, že jsem vypadla z domu. Zítra jedu za mým milovaným a budu u něho do pátku. Už se na něho těším. Budeme kupovat fernet, budeme se dívat na filmy, budeme farat kamiony, ikdyž on mi svůj kamion nechce dát do ruky ( :DDDDDD ) , ale hlavně budu s ním <3

Stáhla jsem si cd od Demi Lovato - Unbroken. Rock a emo styl a taková hudba? A co jako? Já tu babu miluju a miluju její hlas. A jsem spokojená. Zrovna mi hraje poslední písnička. Už asi měsíc se snažím stáhnout cd Dir En Grey - Vulgar. Takže jak dopíšu tenhle článek tak to zas půjdu hledat.

Jinak jsem si stáhla dodatek k the sims 3 obludárium. Hraju za upírku, jako Katharina Salvatore a jsem do toho šíleně zažraná.


Můj potkanek Čiko <3. Jsem ho musela vzít k panu F. sebou, protože doma vlastně nebudu týden a nikdo by se mi o něho nestaral.

Chci si jednou říct, tys to dokázal.

4. prosince 2012 v 8:28 | Katharina Klein.
Začíná ze mě být troska. Jsem tak už na dně, že nejsem schopná si ani sama nachystat jídlo. Nebaví mě nic. Jediné co mě baví jsou moje cigára a hudba v mobilu. Nejsem schopná se učit, číst knihy do povinné četby, sedět tu na blogu nebo na facebooku, nejsem schopná ničeho. Připadám si jak padlý anděl.

Jsem ze všeho tak v prdeli, že jsem se minulý týden tříkrat zhulila a nejhorší na tom je, že nemíním přestat. Líbí se mi to. Po zhulení mám dobré stavy. Směju se stylem, že můj smích dokáže rozesmát mě samotnou a celá prostě vypnu. Cítím se uvolněná a volná.

Moje mamka se semnou nebaví. Za posledních 14 dní se toho odehrálo hodně. Na jednu noc jsem dokonce odešla i z domu, bo jsem potřebovala volnost a nadechnout se. Nemohla jsem sedět doma mezi čtyřmi stěnami a přemýšlet. Dostalo by mě k to šílenství. S mamkou jsme si to pak ale urovnaly, ale přišla další rána. Vlezla mi do deníku. Pak mi šíleně brečel do mobilu a teď se semnou nebaví. Co mám jako dělat? Mám přijít za ní a říct jí: mami omlouvám se ti, že mi lezeš do mých soukromých věcí a pak se divíš? Tak to teda ne. Ikdyž jsem psychicky na bodě mrazu, tak ale stále mám v sobě nějakou hrdost.

Jinak v superstar jsem nepostoupila, ale já to nevzdávám. Zpěv je pro mě můj život, mů svět a já se budu snažit dál.


Za měsíc jsou to dva roky co umřel a stále mi chybí...RIP Charlie :'(

Takový ten pocit, jak jsi vedle mě a já se tě stejně nemůžu dotknout.

19. listopadu 2012 v 12:39 | Katharina Klein.
Dlouho jsem se Vám tu neozvala, protože mi nejede internet, tak Vám píšu od kámoše. Zamotala jsem se do tolika věcí, že východisko hledám ve svých prášcích. Místo abych je brala ve svých dávkách, je beru jak chci já, takže si furt připadám jak sjetá a jsem strašně unavená. Ti co semnou jsou často si myslí, jak nemám dobrou náladu a pořád mě vidí veselou, ale jakmile jsem doma, všechno na mě padá. Do seznamu mých kamarádek se mi opětovně cpe žiletka, ale zatím odolávám a stále se držím, ale věřte mi, že dlouho to nevydržím..

V sobotu jsem šla na casting do superstar a teď musím dva týdny čekat na mail jestli mě berou nebo ne. Jsem nervozní. Ze svého výsledku jsem sice spokojená, ale vím, že to umím zazpívat i líp. Zpívala jsem od Šmajdy jeho českou písničku svět, tak snad jsem na ně udělala dojem.

Pořád poslouchám písničky od Dir En Grey. Cítím se u nich tak uvolněná a nachvíli aspoň nemyslím na ten blázinec kolem mě. Nejraději bych se sebrala pryč a odešla odtud daleko..Ale jednoho člověka bych si vzala sebou, protože bez něho ani ránu. Jsem zvědavá jak to všechnu zvláznu..kamarádka už mě pomalu hlidá abych se nepředávkovala a pořád mi píše kolik jsem si jich už vzala. Jebe mě, že už mám poslední plato. S mým stylem mi to vydrží tak tři dny a pak budu teprv v piči.

Chtěla bych se zhulit...fakt moc. Dát si na chvíli od všeho oddych a být v jiném světě. Snad ten blázinec v mé hlavě přežiju...

\

Tady ten pakl jsem si koupila dříve než já!

27. října 2012 v 13:27 | Katharina Klein.
Teď si připadám jak ve filmu všemocný. Už tu sedím asi pět minut, chci se Vám pochlubit se zážitky ze včerejší akce, ale normálně nemám slov. Připadám si jak bych měla vymytý mozek. Pokud budu někdy spisovatelka, tak vím, že před psaním knihy nesmím pít, protože pak by to dopadlo tahkle. Psala bych jen samé hovna, hovna a hovna a pointa?

Včera slavil kamarád od mého drahého 19tiny. Tak jsem si nabarvila vlasy, vyžehlila je, ofinu dala do sponky, vzala si svojí sukni s volánky, mé oblíbené triko Tokio hotel, narvala jsem na sebe několik svetrů, oblékla si černý kabátek, dala šátek kolem krku a mohlo se vyrazit. Po dlouhé době jsem si vzala boty na podpatku což bylo moje peklo, nebo spíš teď je to moje peklo. Včera jsem to vůbec nevnímala jak jsme chodili po Místku, ale dneska chodím jak blbec. Mám rozbité paty a bolí mě šíleně prsty. Do toho jsem včera lezla přes křaky kde byli trny, takže mám pořezané prsty a pravou nohu.

Včerejší večer se ale vydařil. U Moravky jsme si dali absint. Potom jsme šli ke Galasovi domů pro láhvače. Já, chápete to já, jsem si dala včera pivo a toho přitom nepiju. Sama to do dnešní doby nechápu, ale díky pivka mi dobře najel stav a to teprv byla pak sranda. Totálně našrot jsme šli pak do Tesca pro balíček chcipsů a tři čokoládové croasanty. Až na hnusné počasi, jsem si tento večer užila naplno.

Dneska ráno jak jsem vstala, jsem myslela, že můj sušák bude moje smrt. Vypila jsem asi 6 skleníček naraz a stejně mi to moc nepomohlo. Ráno jsem byla ještě rozespála a jak jsme řeili s drahým penízem co všechno jsme kupovali, protože můj milý opětovně ztratil přehled, tak jsem s ním stála u okna, záclonu na hlavě, před jeho obličejem můj pakl a důležitě mu říkám ,,Zlato, tenhle pakl jsem si koupila dřív než já," Ten se na mě nechápavě podíval a po pár sekundách ticha jsme oba dva vybuchli smíchy.

Vzhledem k tomu, že nemáme už peníze, venku je stejně počasí na prd (Kde máte ten sníh?) a bolí mě nohy jsme si řekli, že dneska budeme celý den doma a uděláme si takový saw den. Právě teď stahují druhý díl sawu a pak budu stahovat třetí, čtvrtý, pátý atd atd.

Gejša prodává své umění.

25. října 2012 v 15:56 | Katharina Klein.
Svůj první den podzimních prázdnin jsem odstartovala na policejní stanici. Nebojte se, nic špatného jsem neudělala. Nikoho jsem nezabila, nic neukradla, až na svojí drzost jsem jinak slušný občan. Šla jsem řešit přidávky ohledně svého biologické otce Michala, kterého jsem v životě neviděla, nic o něm nevím, takže ho vlastně ani neznám a je to pro mě cizí člověk.

Každý dokáže být otcem, ale málokdo dokáže být tatínkem!!!


Také jsem navštívila Takko. Jsem totíž VIP člen, takže mi pořád chodí slevněnky, tak jsme toho s mamkou využili a šli jsme nakupovat. Pro mě to nakonec byla děsná nuda a nic jsem si nevybrala. Nejenže je podzim venku, ale i v obchodech. Takové ty podzimní barvy nejsou nic pro mě. Neříkám, že se mi nelíbí. Miluji, když chodím po venku a dívám se na spadané listy, které jsou zbarvené všelijakými barvami, ale nosit takové barvy na sobě? Děkuji, ale ne. Tak jsem samozřejmě hledala nějaké černé barvy, ale přišlo zklamání, protože jsem nic nenašla. Jenom jedno triko jsem našla, ale to vypadalo tak divně. Takže nakonec jsme opětovně nakoupili samé věci pro mého bráchu a já jsem odcházela s prázdnou. Achjo..

Včera jsem se dívala na film Gejša. Tenhle film naprosto miluji, protože kdybych mohla tak se gejšou stanu hned. Bohužel nejsem japonka, takže si o téhle kráse můžu nechát jen zdát, tak si aspoň dopřávám tenhle úžasný film plný romantiky, zvratů, dramatiky a hlavně plného života opravdové gejšy.


Úplně jsem ale s prázdnou domů nepřijela. V Lidlu jsem si koupila čokoládový, mlečný nápoj a musím říct, že byl fakt dobrý!

Don't kid yourself and don't wound yourself.

22. října 2012 v 22:29 | Katharina Klein.
A máme tady další týden. Jsem ráda že tenhle týden bude pro mě úžasný, protože zítra u mě spí moje spřízněna duše Lucy, ve středu mám rande s Goblem což znamená žádná praxe a jakmile vyjdu ze sevřetí mého ortodenta tak pojedu na vlakové nadráží pro svého drahého a budu s ním až do neděle. Ať žijou jarní prázdniny, které si užijí fakt ve velkém stylu.

Není nic lepšího než sedět s rodiči ve sklepě, kouřit cigaretu jednu za druhou, pít růžové víno a klábosit o všelijakých věcech. Takové chvíle s rodinou mám ráda. Vždycky si v duchu říkám, že je pro co žít a zapomenu na problémy a jen si užívám s mejma rodiči, kteří na svůj věk jsou šílení puberťaci, takže o zábavu je vždycky postaráno.

Dneškem jsem začala něco, co by mě v životě ani ve snu nenapadlo, že bych s tím vůbec začala. S mojí drahou maminkou jsme se rozhodli, že budeme chodit každý den kolem té sedmé hodiny běhat. Ona potřebuje zhubnout a já zase potřebují nějakou tu kondičku. Sice jsme se dneska víc nasmáli než naběhali, ale já jsem s tím i počítala, že náš první běh bude spíš komedie. Zítra to bude lepší tomu věřím.

Jak se má moje závislost jménem Dir En Grey? Pokud můžu tuhle skupinu srovnávat s drogou tak se už chovám jak dealer. Nejenže pořád na nich ujiždím (Celý den v kuse poslouchám dokolečka jejich písničku Cage. Divím se, že ještě neumím ten text), ale šířím tuhle závislost dál. Dneska jsme s mým bráchou v autě říkali jen Dir En Grey a japonský rock a dokolečka poslouchali Kodou. Miluji je a co jako?

Jdu si vzít své prášky na spaní. Jde poznat, že je potřebují jak sůl, protože od doby co je neberu mám zase problémy se spaním (díkybohu nejde o spankovou paralýzu, jenom prostě nemůžu usnout a převalují se ve své posteli jak debil)

A víte co Vás čeká zítra na tomhle blogu? Konečně info o mém oblíbencovi Slendermenovi. Ano, po sto letech jsem se k tomu dokopala. Jste rádi?


S Toníčkem Vám posílame PAC a PUSU :***

A nezapomeňte ,,Don't kid yourself and don't wound yourself" neboli ,,neblázni a nezraň se"

Domácí pohodlí a ,,ACDC FUCK YOU!"

21. října 2012 v 19:26 | Katharina Klein.
Před pár minutama jsem dojela domů od svého pana F. Právě teď tu pojídám ledové kaštany. Potřebují si trochu osladit svůj zvrácený život. A hlavně se říká, že čokoláda je dobrá na nervy, tak uvidíme jakou pořádnou dávku mi dá. A také při mě věrně stojí, když mám problém s tlakem. Chocolate is my boyfriend.

Hned co jsem přišla do svého pokojíčku, jsem si napojila mobil na bedny a teď poslouchám své miláčky Dir En Grey. Pořádná dávka japonského rocku se na můj osamocený večer opravdu dost hodí.

Za pár minutek začíná ČSMT. Přemýšlím, že když konečně chytám signál, tak bych se podívala, ale mám tolik možnosti co můžu dneska večer dělat. Můžu třeba něco dělat do školy a vzít si konečně do ruky knihu na západní frontě klid a začíst se, nebo můžu uspokojit své touhy, dát si něco dobrého a podívat se na další díly své oblíbené telenovely pravá tvář vášně. A nebo také můžu udělat něco pro tenhle blog a začíst psát romantický příběh o Shinyovi. Bože, nebudu Vám tu říkat jak jsem na tomhle japončikovi závislá. Samotný příběh bude mluvit, ale ovšem.

Ledové kaštany jsem snězené a jediné co z toho mám je to, že mě rozbolel zub. Asi jsem po nich chtěla moc.

Nechám se unést hudbou svých japonských dealerů a uvidím co dnešní večer teda budu dělat. Mějte se dobře blogéři mojí milování. Vaše Katharina Klein, posedlá Japonskem.

Takový ten pocit, když jsi v pasti.

20. října 2012 v 20:35 | Katharina Klein.
Nedávno jsem si psala na FB status, že nemusím jet ani do Opavy, že to co se děje u mě doma nemá na žádný psychiatrický ústav na světě. Připadám si jak bych nežila s lidmi, ale s bandou debilů - a ne, nepřeháním. Věřte mi, že pokud by si moje mamka někdy přečetla tenhle článek, tak by akorát přikyvovala, že mám pravdu.

Moje babička se totíž vážení rozhodla, že po dvou letech odloučení od mého dědy se k němu znovu vrátí a ještě mi s úsměvem oznámila, že chce ať v Dubnu jí jdeme s mojím drahým za svědky, že se budou znovu brát. Mám takový pocit, že mojí babičce asi přeskočilo. Asi si v duchu říkate, že bych měla být ráda že mojí prarodiče se k sobě vracejí, ale věřte, že nejsem. Ty pekla co děda dělal, když ti dva spolu nebyli, jak psal k mamce do práce anonymi, že kdysi dělala na E55 a další psychárny, si zapamatuji na vždycky a neodpustím mu to. Ano, i přes to všechno co za ty dva roky udělal ho sice mám ráda, ale nelíbí se mi, že by ti dva měli jít k sobě zpátky, ale co už..rozkazujte osobě, která má 62 let. Je to její volba a ať se jí daří..

Vše zle je, ale pro něco dobré. Po osmi letech jsem konečně okusila jaké to je mít, pokoj jen pro sebe. Od doby co se narodil můj brácha jsem měla vždycky s ním společný pokoj a teď jsem konečně dá se říct volna a hlavně mám svoje soukromí. Do toho mám manželskou postel, takže se můžu rozvalovat jak cyp a mám úžasnou plazmovou televizi. Konečně jsem se svým životem spokojená..škoda že tohle nemůžu napsat o rodině.

V pátek jsem, mojí drazí, měla ředitelské volno díky gastrofestivalu. Takže už ve čtvrtek jsem přijela za svojím drahým a je mi fajn. Mám klid od všech a tohle mi opravdu vyhovuje.

Zrovna teď jak píšu tenhle článek sedím s drahým a s naším kamarádem Danem venku na zahradě. Je to tak dobré mít wifi, se s tím můžu připojit fakt všude, aj v pralese. Sice mi tady mrznou už prsty, ale kluci tady popíjí a já tu s něma vyčkávám na pizzu. Je to zvláštní pocit nepít s něma. Sice jsem si trochu též nalila do kelímku, že budu tak trochu pocucávat, ale jinak na alkohol nemám vůbec náladu.

Nejvíc mě štve, že můj drahý mi pořád předhazuje Hanyse. Já vím, podvedla jsem ho, ale bylo to už dávno a před měsícem jsme si řekli, že už to nebudeme řešit, ale řeší se to stále a mě už to nebaví. Furt dokolečka...stejně se tímhle minulost nezmění. Asi to budu mít stále na talíři, že? Ptám se ho vždycky a on mi odpoví, že ne, že už to řešíme naposledy, ale přitom to řešíme pořád. Achjo..

Naprosto jsem se zamilovala do Dir En Grey. Co jsem vám tu psala ten článek ohledně jejich úžasného bubeníka Shinyí se jími stále zabývám a pořád stahují jejich fotky, píšničky a videoklipy. Jsem jími naprosto posedlá, ale jejich hudba mi pomáhá v tomhle blázinci přežívat.

Mějte se dobře blogéři mojí a užívejte večerní soboty.

Když už mě neotravuje komár tak mě zas otravuje nepříjemná vyroza.

10. září 2012 v 11:47 | Katharina Klein.
To co zažívám od včerejška je pro mě naprosta cesta peklem. Křeče v břichu, mám hlad jak vlk ale teď musím mít dietu a na záchodě jsem častěji než u sebe v pokoji. Nemůžu si dát cigaretu aniž by se mi z ní natahovalo a moje pití je smecta na spravení žaludku a střev a cola na odbrkání. Tohle není těhotenství jak si myslí moje teta - tohle je zkurvená vyroza...

Ano je mi špatně. Včera jsem se loučila s panem F. stylem zvracení, držení vlasů a omluv. Je mi špatně a to je důvod proč jsem dneska nešla do školy. Sice jsem před ní stála, ale ta představa že mě to zase chytne a já bych zas nebyla schopná doběhnout na záchod mě dohnala k tomu abych napsala mamce smsku, že si má pro mě přijed. Tímhle bych chtěla poděkovat Lee, která už dávno měla sedět ve škole a užívat si první hodinu s naší třídní a místo toho seděla semnou na schodech u nějakého paneláku a čekala semnou až si pro mě přijede mamka. Děkuji ti kotě!

Už je mi ale líp. Smecta zřejmě zabrala, ale mám hlad a nevím co si mám vzít. Taťka včera udělal placky, ale ty by mě akorát dohnaly k tomu, že bych zase nějaké ty mínutky strávila na záchodě. Děkuji, ale tohle fakt nechci!

Kašleme ale na mojí vyrozu a jdeme se věnovat zápisů o mém pestrém víkendu. Je toho hodně co bych Vám chtěla říct, ale nevím kde začít. Proto začnu od začátku a vrátíme se o tři dny do minulosti...do pátku.


Omlouvám se za kvalitu, ale chápu Lee, že v opilém stavu fotit čtyři opilé lidi musí dát fakt zabrat ;DDDDDD

V pátek jsem si užila ve znamení babího léta. Je to taková zábava ve Sviadnově, která je každým rokem a kde každým rokem slavíme narozeniny mého pana F. Tenhle pátek jsme slavili jeho 19tiny. Na to jak jsem se na tenhle den tak moc těšila, na to jaký ten den měl úžasný rozjezd, tak dopadlo vše jinak.

Všechno mohlo být fajn, dokud by se tam neobjevila mladá pičinka jménem Petra, která se celou tu hodinu co s námi byla pokoušela jen o jedno: Rozdělit mě a pana F. Samozřejmě se jí to nepovedlo a jak se říká kdo jámu kopá sám do ní padá a že do ní spadlafakt pořádně! Ale do dnešní doby lituju, že pak jak jsem jí viděla, tak jsem za ní nepřišla a nedala jí ránu.

Nebudu Vám tu popisovat všechno. Ještě by se Vám udělalo špatně z toho jací lidé tu mezi námi žijou. Jen Vám řeknu ve zkratce, že tam přišla se svým přítelem. Pevně byla rozhodnutá, že ho tam podvede a bylo jí to jedno a z těch tolika kluků si vybrala právě mého pana F. Samozřejme se jí to nepovedlo. Pan F. i v opilém stavu má svojí hlavu a ví že má mě a taky tak jednal, ale naše 21letá Peťanka, která tam nakráčela jako největší hvězda z Frýdku a zadaná holka nakonec odtamaď odcházela s titulem děvky a nezadaná. A víte co? Dobře jí tak.


Ale jinak večer dopadl perfektně. Měla jsem asi milion hamburgerů, vesele jsem míchala alko s nealkem a řádila jsem pod podiem jako za mlada. Také jsme si s Lee odchytily kytaristu ze skupiny Kreyson, vyfotily jsme se s ním, pokecaly a šly zpátky za klukama. Domů jsme došly nějak po půl třetí ráno s vyřvanými hlasivkami, s bolavými nohami, špinaví jak hovádka a s dobrou náladou.

V sobotu jsme si udělali s panem F. procházku do města. Sedli jsme si do dragona kde jsme se sekli asi hodinu. Dali jsme si totíž každý jedny nudle, potom hamburger a nakonec gyros v housce. Domů jsme se sice vráceli jak dva křečci, ale bylo nám fajn. Ještě jsme se na chvíli posadili k řece a užívali jsme si romantických chvílech, jenže jsem neměla moc dobrý pocit z netopýrů co kolem nás pořád létali, tak jsme šli radši domů.

Takže když to tak shrnu tak jsem si jinak víkend užila na sto procent. Teď zas budu čekat do pátku až zamnou přijede pan F. a bude mi zas fajn.
 
 

Reklama