Koš plný smetí.

Tokio Hotel DVD mánie (Schrei, Zimmer 483 und Humanoid city)

2. února 2013 v 11:37 | Katharina Klein.
Není nic lepšího než na zvýšený adrenalin, zakrvacené srdce, zjizvenou duši a opětovnými sebepoškozovacími myšlenky si dopřát chvílí orgasmu u skupiny, kterou milujete. Včera jsem si stáhla DVD live od mých miláčkůch Tokio Hotel a rozhodla jsem se Vám o tom napsat. Říkejme tomu, třeba recenze.

SCHREI (2006)



(Bill und Jasmin při písničce "Schrei")

Provokaterka Klein ( Po tomhle článku mě budete všichni moooooc milovat!)

30. ledna 2013 v 19:29 | Katharina Klein.
Znáte takový ten pocit, že máte hlad, lednička je plná, ale nesplňuje Vaše požadavky? Tenhle pocit já totíž zažívám teďkom a je to k zbláznění. Prvně jsem si udělala čaj, že zaženu chuť. Pomohlo, na první půl hodinu. Tak jsem šla na dávku nikotinu. Pomohlo, ale jen na hodinu.

Zabrouzdala jsem na weheartit hledat další teenager post, ale nakonec jsem do vyhledavače napsala food a asi půl hodiny, než jsem z toho začala hlady šílet, jsem se kochala. Mít prstén jako arabela, tak tu mám samé lahody už.

Po desáté stránce jsem se rozhodla, že Vás nahodím na stejnou vlnu jako jsem teď já. Potvora, další mé jméno, těší mě! :p


V životě jsou chvíle, které nikdy nepřestanou bolet.

28. ledna 2013 v 14:05 | Katharina Klein.
To, že smrt čeká každého z nás ví každý. Je to cesta, která nás nemine a musíme si tím projít. Jako malá jsem s tím kdysi bojovala. Můj život byl růžový, neměla jsem žádné problémy, neznala jsem bolest, neznala jsem utrpení, neměla jsem jizvy na srdci. Žila jsem si svojí krásnou pohádku s mojí malou rodinu a nedokázala jsem si představit, že jednoho dne to musí skončit. Postupem času jsem dosáhla věku, kdy jsem si uvědomila, že se s tím musím smířit a smrt jsem přijala. Ikdyž je mi už 18 let, tak jsem ale nepřijala jedno..a to, že se tohle týká i naších domácích mazličků.

Každý z nás má nějaké své oblíbené zvíře. Někdo je milovník psů, někomu se líbí rybičky a někdo preferuje hady, pavouky a jiné tvorečky. Mě už to odmalička tahlo ke kočkám. Vždycky jak jsem někde viděla nějaké kotě, tak jsem se nadním několik minut rozplývala a nikdo mě od něho nemohl odtrhnout. V roce 2009 mi mamka chtěla na Vánoce udělat radost, tak zamnou přišla s tím, že mi chce koupit kocoura a že si ho můžu sama vybrat. Okamžitě jsem zasedla k počítači a hledala jsem, dokud jsem nenašla jeho. Byl to perský kocourek a svojím vzhledem neměl daleko ke Garfieldovi. Byla to láska na první pohled. Mamka sice ze začátku protestovala. Myslela si totíž, že si vyberu nějakou britku, nebo nějakou myvalovitou kočku, ale netušila, že si vyberu kocoura s placatým čumákem. Jenže mi se to líbilo, přišlo mi to roztomilé a zároveň to bylo srandovní. Mamka mi pro něho jela hned ten den. Pořádně ani neodjela a můj Charlie měl své místo už na mojí ploše. Pořád jsem se na něho dívala a těšila jsem se jak malé děcko.

Když mamka s ním přijela, tak jsem naprosto vybuchla smíchy. Měl takový vážný pohled a ten jeho placatý čumáček tomu dal třešničku. Po hodině jsem si ho, ale zamilovala a on si zamiloval mě. Choval se ke mně jakoby semnou žil nějakou dobu. Od té doby jsme byli nerozlučná dvojka.

Byl to strašně inteligentní kocour. Po čase si uvědomil v jaké době chodím domu ze školy a vždycky jak jsem otevřela hlavní dveře našeho bytu tak už tam na mě čekal a vítal mě. Pili jsme spolu mléko s jedné sklinky. Já vím, mnohým z Vás to příjde nechutné, ale proč by mělo? Byl to domácí kocour. Neznal nic jiného než výhled z mého okna, takže nebyl ve styku s nějakým bordelem na chodníků a na trávě. Také semnou spinkal. Mám takový zlozvyk. Vždycky jak jdu spát, tak si dám mobil pod polštář. Jednou ráno jsem se probudila s pocitem, že jsem zaspala do školy, tak jsem rukou šmátrala pod polštářem, ale mobil jsem nemohla najít. Zpanikařila jsem. Nenapadlo mě nic jiného než polštář odhodit do kouta svého pokoje. Když polštař právě zažival svojí leteckou chvílí a já slyšela zmatené ,,mňau", tak jsem si uvědomila, že na něm Charlie ležel. S tímhle kocourem jsem si břišní svaly procvičovala hodně často. Chudák díky mě zažíval docelá dobré psycha.

Padesát odstínů šedi//Fifty shades of grey.

26. ledna 2013 v 22:49 | Katharina Klein.

Strhujicí erotický román o temných touhách v každém z nás!!


To co na fotce držím v ruce je pro mě něco tak silného a důležitého, jak pro někoho je bible nebo kamasutra. Ta kniha mě naprosto ovládla. Poznala jsem díky ní svojí temnou, sexuální stránku a nechala jsem se jí naprosto pohltit. Četla jsem si různé recenze na tuhletu knihu a akorát jsem se setkala s různými urážkami. Jedná blogerka, nás čtenářky téhlete sexuální senzace, přirovnala k puberťačkám, které v ruce nedrželi nic jiného než bravíčko. No, názory na tuhle knihu jsou všelijaké. Já rozhodně patřím ke skupině žen, které okouzlujicímu Christianovi Greyovi podlehli.

Když se dvaadvacetiletá studentka literatury Anastasia vydává na pohovor s mladým podnikatelem Christianem Greyem, netuší, že potká muže, který jí změní život i hodnoty. Christian je pohledný, chytrý a… tajemný. Naivní a nevinná Anastasia si začíná uvědomovat, že přes jeho skrývaná tajemství jím začíná být úplně posedlá. Ale ani Christian není vůči její kráse, šarmu a charakteru imunní a připouští, že on po ní také touží - ovšem za vlastních, specifických podmínek…

Díky té knize jsem pořádně ani nejedla, nepila, s nikým jsem nekomunikovala, nepociťovala jsem absťák, takže jsem i dost ušetřila na cigaretách, byla jsem prostě touhle knihou posedlá. Byla bych schopná ji přečíst za jeden den, což jsem nechtěla. Chtěla jsem si tu knihu užít a také, že jsem si jí užila.

Samozřejmě i u mě by se našla nějaká kritika, ale k té kniize mám tak silný vztah, že nejsem schopná ani pomyslet, že bych na tuhle knihu měla jen říct, natož napsat do eteru, nějakou křivdu.

Před dvěma dny vyšla druhá čast v češtině a já už jí mám stáhlou v počítači a teď chystám svoje rozbouřené hormony na další dávku téhle písemné rozkoše.

Stáhla jsem si i první díl do pc abych Vám tu mohla dát jeden zajímavý úryvek. Je z předposlední kapitoly a je to erotická scéna, které se mi z téhle knihy líbila nejvíc a která má poddíl na tom, že jsem trochu změnila svůj sexualní žebříček a své touhy a přání. Trošku jsem to ale poupravila, zkopírovala jsem jen to nejlepší a nejvíc záživné, takže pokud si tohle budete někdy číst v té knize, tak se nedivte, že je tam toho trochu víc. Jsem zvědavá co na to řeknete:

Sala Samobojcow/Suicide Room/Místnost sebevrahů.

23. ledna 2013 v 0:57 | Katharina Klein.

Dominik je normální kluk. Má mnoho přátel, tu nejvíce sexy holku na škole, bohaté rodiče a dostatek finančních prostředků na nákup značkového oblečení. Ale jeden nevinný polibek všechno změní. Začíná se stranit okolí, všechen svůj čas tráví u počítače. Schází se s neznámou dívkou, která ho zavede do "místnosti sebevrahů", ze které není úniku. Chycen do pasti utkané z jeho vlastních emocí, se Dominik zaplétá do sítě intrik a postupně ztrácí to, čeho si nejvíce vážil.

Polsky film z roku 2011, který mě naprosto položil na kolena. Viděla jsem ho už snad milinokrát a vím, že se na něho ještě milionkrát podívám. Dívám se na něho bez titulku, protože Polštině jakžtakž rozumím a hlavně nemusím vnímat nějaké písmenka, ale vnímám samotný film.

Pro mě, jako pro vyznavačku emo stylu, je tenhle film něco šileného. Zvýšuje mi adrenalin, zahrává si s mojí psychikou, to co se děje semnou a v mojí hlavě, když se dívám na tenhle film nejde ani pořádně popsat. Jsem na tomhle snímku naprosto závislá a Dominik je pro mě v tomhle filmu něco jako Bůh.

Jsem tímhle filmem, dějem a herci naprosto okouzlená. Ta beznadějnost co tam je mi připomíná můj život a mě samotnou.

Dělám videoodpovědi.

29. prosince 2012 v 17:25 | Katharina Klein.
Rozhodla jsem se na asku dělat videoodpovědi, díky mé zničené klavesnice se mi totíž nechce psát, takže pokud se mě na něco chcete zeptat tak prosím zde

http://ask.fm/KatharinaKlein443

Těším se na Vaše otázky cukrouši :))

Opravdu silný příběh.

9. října 2012 v 9:55 | Katharina Klein.
Nikdy jsem nebyla taková že bych kopírala od jiných blogů ale u tohodle jsem musela dá ctrlc a ctrlv. Našla jsem to na blogu mojí oblibenkyni >> http://immortal-memory.blog.cz << a ona to zas našla na facebooku..

Ke konci jsem se neubránila slzám. Nevím zda to je podle skutečné pravdy nebo to je fikce, ale stojí to za přečtení

Stop cut! Love yourself.

8. října 2012 v 18:27 | Katharina Klein.
Lidé si ublížuji pro pocit úlevy.

Sebepoškozvání je k pláči a křičí o pomoc....atd. Víte že nejsem nějaký expert přes angličtinu. Kdo chce tak si to přeloží, kdo nechce nemusí, nikoho nenutím.

Proč to sem dávám? Protože z hrdostí můžu napsat že patřím do skupiny WIN. Prožila jsem si tohle peklo, vím jaké to je a navždy budu vědět ale nikdy, opravdu nikdy už na své tělo takovým způsobem nesáhnu.

Byla to moje pubertální hloupost. Myslela jsem si, že mi to pomáhá, ale byl to jenom můj vnitřní pocit. Do pomoci mělo tohle daleko. Kdyby mé jizvy nezmizli tak se vsaďte, že bych jich měla tak přes 200. Zůstali mi jen některé a těch je asi cca 15.

Žiletka, pálení cigaretou nebo zapalovačem, nožem apod. To bylo u mě na denním pořádku ale jednou jsem si řekla STOP. Své žiletky, které jsem schovávala v peněžence jsem vyhodila do koše před mým panem F. abych měla aspoň jednoho svědka, že jsem to fakt udělala a od té doby konec.

Proto Vám pyšně píšu, že jsem WIN a doufám, že vy takové hlouposti neděláte!

Mám s tebou sex v mojí hlavě...

13. září 2012 v 20:00 | Katharina Klein.
... a zítra konečně realně :p

POZOR >> článek obsahuje velmi žhavé animace. Pod 15 let radši neklikejte na celý članek.


Ten trapný okamžik, když..

12. září 2012 v 22:12 | Katharina Klein.
Klein se včera na parkovišti u intersparu opravdu předvedla!

Tak si sedím v autě s mým bráchou a společně čekáme na mamku, která šla do obchodu údajně jen pro salámy. Předemnou leží dvě trubičky s čokoládovou náplní a protože jsem za celý den měla jenom nudle za 20,- v asijském bistru, rozhodla jsem si je vzít. Leželi na slunci fakt dlouho, takže už byly roztopené ale chuť byla vyjímečná. Tak jsem je se spokojeným pocitem sbašťila.

Když jsem trubičky dojedla všimla jsem si, že můj bratr otvírá zadní okénka v autě. Tak jsem se na něho podívala stylem jestli je normální a zeptala se ho proč to dělá. Odpověděl mi, že mu je špatně. Jako hodná dušička jsem mu nabídla že spolu vystoupíme a jak jsme stáli už vedle sebe u auta, tak jsem si zapálila cigaretu.

Kde to mám vyhodit? Otočila jsem se na svého bratra a všimla jsem si, že drží v ruce prázdný obál od bonbonu. Nejbližší koš byl až u vchodu od intersparu. Dala jsem instrukce svému bratrovi co má dělat kdyby ho chtěl někdo unést nebo vykrást auto a s cigaretou a s obalem v ruce jsem vyšla ke vchodu.

Prošla jsem kolem dvou policajtů, kteří se na mě dívali jak na nějakou vyoranou myš. Ještě jsem se jím v duchu smála, že kdyby náhodou po mě chtěli občanku tak jím jí s radostí dám. 18 už mi je, takže nějaké kouření na veřejností už neřeším. Došla jsem ke koši, kde stál bezdomovec a ten se na mě též tak divně díval. Vrácela jsem se zpátky k autu a říkala jsem si co všem jebe, že tak civěj. Odpověď mě čekala u mého sedmiletého bratra...

TY PRASE JEDNO!!! - začal po mě řvát Adam. V té chvílí jsem já civěla jak nějaký debil. Řekla jsem ,,Prosím?" a on zas ,,ty prase jedno" a ukazoval na mé kalhoty. Asi polovina té čokolády mi spadla na gatě a jak to bylo roztopené tak to naférovku vypadalo jak by mě někdo posral. Přes celé parkoviště zaznělo mé ,,do pi*e" a začala jsem shánět ubrousky a radši jsem zalezla do auta.

Přišla mamka, dala nákup do kufru a sedla si vedle mě. ,,Co to tu máš?" DOPRDELE NEJEN KALHOTY JSEM MĚLA OD ČOKOLÁDY ALE I RAMENO!!!

Začala jsem mamce všechno vyprávět. Říkala jsem jí jak jsem si sebevědomě vykračovala ke koši s cigárem a jak jsem nechápala, že každý tak na mě civí a moje drahá maminka jako podpora mi ještě s výbuchem řekla, že to vypadá jak by mě fakt někdo posral!!!

DLOUHO MĚ NIKDO NEDOSTANE DO INTERSPARU!!!!!!!!


 
 

Reklama