Jednorázovky.

Ztráta anděla.

13. srpna 2012 v 16:14 | Katharina Klein.

,,Snad si nemyslíš, že bych tě podváděla!" Řvala mladá, černovlasá dívka na chlapce, kterého milovala a který jí ublížoval tím, za co jí podezříval. ,,Já nevím..u tebe je možný všechno!" Tohle dívku srazilo na kolena. Měla pocit jakoby jí někdo vybil dech a točila se jí z toho hlava. ,,Jdi pryč! Už tě nechci nikdy vidět!" Zařvala. Chlapec se otočil a tiše odešel. Dívka se dala do hysterického breku. Postavila se před zrcadlo. Přes proud slz na sebe ani pořádně neviděla. Stáhla si vlasy do černé gumičky, kterou celou dobu drtila v ruce a utřela si oči. Její oči byli rozmazané od černé tužky na oči a měla bledý obličej. Podívala se na fotku kde byla s ním. Na té fotce byla ta nejšťastnější dívka pod sluncem. Vzala rámeček a hodila ho směrem k zrcadlu. S hlasitým rachotem zrcadlo prasklo a střepy lítaly kolem. Jeden jí zasáhl dokonce do obličeje. Sehla se a vzala jeden střep do ruky. V hlavou jí projížděly zas ty její nebezpečné myšlenky. Vyhrnula si rukáv a prohlížela si své ruce. Tolik jizev, pomyslela si v duchu. Otočila střep na zápěsti. Se zatajeným dechem a zavřenýma očima se střepem pomalu blížila k zápěsti, když jí začal vyzvánět telefon. Na displeji se jí zobrazilo miláč. V očích měla zase slzy, ale co když se chce usmířit? Co když ho to teďkom mrzí? Klikla na zelené tlačítko a dala telefon k uchu, ,,Ano?" Zeptala se nejistě a potichu. ,,Miluju tě" Zaznělo v telefonu její oblíbené slovo od toho nejúžasnějšího kluka a hrobové ticho. ,,Zlato jsi tam?" Nechápala co se děje. Telefon jakoby byl němí. ,,Halo?" Pořád nic. Ukončila hovor a začala volat znovu. Nikdo ji to nezvedal. Začala si to dávat všechno dohromady. Zvuk zněl z venčí a jeho hlas byl velmi slabý. Dokonce se ji zdálo, že někdo zakřičel zavolejte sanitku. Zůstala stát na místě jak přimrznutá a telefon jí vyklouzl z ruky. První co jí problesklo v hlavě bylo to, že se něco stálo. Bez bundy, bez mikiny, jenom v malých kraťasech a v tílku vyběhla na ulici. Z oblaků začal padt první sníh a ledový vítr jí naháněl husí kůží po celém těle. Pár metrů od baráku viděla dav lidí, kteří si vyšokovaně zakrývali ústa rukou a někteři tam běhali s mobilem v ruce. Rozběhla se směrem k davu a prodrala se do prostředka přes ty lidí. Ležel tam on. Její anděl, milovaný člověk, životní láska..Kolem něho kaluž krve a nějaký chlap, který mu kontroloval tep. Chlapec měl přivřené oči a po tváří mu stékaly slzy. ,,Zlato.." Zakřičela jsem a klekla si k němu. Nohy, ruce, břicho, vlasy a trošku i oblíčej jsem měla od krve, ale v té chvíli mi to bylo jedno. ,,Miluju tě" Plakala dívka a políbila chlapec, který jí polibky oplácel a čím víc polibků, tím více ztrácel sílu. ,,Odpusť mi!" Zašeptal a naposledy se nadechnul. Jeho modré oči se na dívku dívaly bez známky života. Dívka začala řvát na celé kolo. ,,Ne tohle mi nedělej,lásko...dýchej!Prosím ne!" Křičela a z očí jí šel proud slz. O týden později našla matka dívku mrtvou ve vaně se vzkazem Miluju tě.

Zakázané ovoce chutná nejlépe.

8. srpna 2012 v 20:12 | Katharina Klein.

Upozornění: Tohle není fantazie! Až na ten začátek no...pane F. MILUJI VÁS :*



Už jsou to 4 hodiny a já vím, že stojím naproti tomu nejdokonalejšímu klukovi a čím víc se s ním směju, čím víc se mu dívám do očí, tím víc mě štve, že přesně za týden to bude můj nevlastní bratr. Nemáme sice stejnou krev, i tak můžeme být pro sebe jako cizí ale nějaké pochybnosti tam jsou. ,,Co to stahuješ?" Ptál se mě Radim. ,,Hele kámo kdo tu vaří. Kámarádka říkala, že je to fakt dobrá komedie ohledně gastronomie," usmála jsem se a podívala jsem se na něho. Ležel v posteli a oči měl zavřené. Proč musí být tak nádherný? ,,Za jak dlouho to bude stáhle?" ,,Deset minut," pípla jsem spíše jakoby pro sebe, ale Radim mě slyšel. ,,Jdem dát ještě ven cigaretu ne?" Protáhl se a já přikývla.Ve výtahu jsem byla zas hotová z jeho vůně. Vlastně on celý mě šíleně dostává. Venku jsme dali rovnou tři cigarety. Nějak jsme se spolu zakecali a nechtělo se nám jít nahoru. Když jsme se octli u mě v pokoji Radim zhasl světlo a sundal si mikinu. Tak moc jsem po něm toužila. Ale jak by reagoval kdybych se na něho vrhla? Nevěděla jsem co mám dělat. Sedla jsem si na židli a on vedle mě.
,,Můžu to zapnout?" zeptal se mě a už se natáhl k počitačové myši. Kývla jsem hlavou a film začal. Na to, že tam hráli dobří herci a byly tam fakt dobré scény, tak jsem ten film vůbec nevnímala. Vnímala jsem jenom jeho přítomnost a svojí beznadějnost. Nakonec jsem sebrala odvahu a dala jsem ruku na jeho nohu. Nic neudělal. Neuhnul a ani mi nedal ruku pryč. Jenom se pro sebe jakoby pousmál. Využila jsem toho, že tenhle krok se mi povedl a začala jsem ho hladit. Nenápadně jsem ho pozorovala. Tak se mi to zalíbilo, že se ho konečně můžu dotýkat a moje ruka už pomalu klouzala snad po celým těle. Byla jsem jak v tranzu a moje touha po něm čím dál víc rostla. Stále jsem ho hladila a moje ruka místama sklouzla i do jeho klínu. Vždycky potichu vzdychl a přivřel oči.Kousla jsem se do rtu, šíleně mě to vzrušovalo. Radim se pak taky nechal unést touhou a i jeho ruka začala bloudit po mým těle a navštívila i můj klín. Nemohla jsem to už vydržet. Nahla jsem se k němu a jemně jsem otřela své rty o ty jeho. Radim se toho hned chytl a začal mě líbat. Ze začátku byli naše políbky něžné, romantické. Moc jsme se potom do toho ale vžili a naše pobliky byli divoké, vášnivé. Kousala jsem ho jemně do jazyka a on mě zase do rtů. Jeho ruky zabloudili pod mé triko i pod mojí podprsenku. Jedním stísknutím klavesnice jsem pozastavila film a Radim se semnou zvedl ze židle. Šli jsme blíž k posteli. Lehla jsem si na postel a strhla jsem ho sebou a na sebe. Leželi jsme v posteli a pořád se líbali. Navzájem jsme si sundali trika. Líbal mě na krku a já jsem ho jemně škrábala do zad. Postupoval jazykem pořád níž a jak byl blízko mého pupíku myslela jsem že už vyletím z kůže. Z toho krásného pocitu jsem měla po celým těle husí kůži. Radim mi sundal mé legíny a vrátil se zpátky ke mně. Tentokrát jsem ležela já na něm a jemně jsem ho líbala a hladila po celým těle. Kousala jsem ho jemně do krku a hladila ho po jeho neodolatelném bříšku. Nějakým zázračným způsobem se mi povedlo do sekundy mu rozepnout pásek a sundala jsem mu kalhoty. Lehla jsem si zpátky na něho a znovu jsem se vpila do jeho rtů. Jednou rukou mi rozepnul podprsenku a pak mě hladil po zádech. Převalila jsem se vedle něho a užívala jsem si jeho polibků. Sjela jsem rukou na jeho trenky a naznačila jsem mu ať si je sundá. Pochopil a už sundával a já jsem si zas sundávala kalhotky. Lehl si na mě a začali jsme se zase pomalu líbat.Když mi rukou zajel mezi nohy, pokrčila jsem se a naznačila jsem mu, že už ho chci a pořádně. Nevím jak dlouho to trvalo ale bylo to nádherné. Radim mě líbal na krku a já jsem ho škrábala do zad až tam měl rýhy. Když jsme oba dva vyvrcholili k orgasmu, lehl si vedle mě a objal mě. ,,A já si už myslel, že nemáš vůbec o mě zájem," šeptl a já cítila jeho dotyk na mé tváří. Otočila jsem se na něho a políbila jsem ho. ,,Miluji tě," řekla jsem mu v té tmě do očí. ,,Taky tě miluji," řekl mi, políbil mě, a v objetí jsme se spolu ponořili do říše spánku ...

Začátek temnoty.

31. července 2012 v 13:44 | Katharina Klein.

K téhle povídce mě inspirovala moje tajná láska k jednomu klukovi z mé bývalé střední. Z té doby také vznikl tenhle příběh :) takže už je to rok a půl staré ale stále patří mezi mé oblíbené :)

Edition: Jak pozorují komentáře k této povídce musím sem něco dodat: TENHLE PŘÍBĚH JE SMYŠLENÝ!! Psala jsem že láska k Adamovi mě k tomuhle příběhu inspirovala ne že to je podle skutečné události. Šíleně me od něho zrazovalo že na mě pohlížel jako na kamarádku a že semnou měl nějaké menší úlety ale nikdy v tom nebylo nic víc. Tak jsem jednoho dne ve škole, když jsem se tak nudila a pozorovala jsem ho v přední lavici sepsala tyhle slova na papír. Nic z toho co je v tomhle příběhu není podle skutečné události! Vše je moje fantazie :))

23:00 A já sedím na parapetě, dívám se do tmy a kouřím cigarety jednu za druhou. Jsem doma úplně sama, tak jsem si pustila na celé kolo Tokio Hotel a jejich Rette Mich a listuju ve svém tajném deníku do kterého si píšu pečlivě už 4 roky a vzpomínám na časy které se už nedají vrátit zpátky. po tváři mi stékají slzy, když se zastavím na stránce, kde jsem poprvé o něm neco napsala. Jsou to už čtyři roky a pořád k němu cítim lásku a nejde to zastavit. Vždycky, když jsem si řekla, že na něho zapomenu, že musím jít dál, objal mě nebo se na mě krásně usmál a já jsem v tom zase lítala. Celé čtyři roky jsem se snažila zamilovat do kluka u kterého jsem měla jistotu, že by mi lásku opětoval, ale v mojí mysli byl pořád jenom on. Zkoušela jsem všechno, nechodila do školy, nepsala jsem si s ním, snažila jsem se mu prostě vyhýbat, ale nejde to věčně.
23:15 a já kouřím už asi desatou cigaretu. Venku začalo pršet a byl už větší chlad, tak jsem si oblékla mikinu. Aspoň jsem schovala své zjizvené ruce a bylo mi trošku teplo. Listovala jsem dále v deníku, byla jsem právě u Vánoc. ,,Důkaz prátelství, " a dál mi zabalenou krabičku. Když jsem jí rozbalila a krabičku otevřela byl v ní prstýnek..Pročítala jsem si řádky a podívala jsem se na ruku. Od toho dne jsem měla ten prstýnek pořád u sebe a opatrovala jsem ho jak nejvíce jsem mohla. Důkaz kamaradství..kamarádka..To jsem to dopadla. Spustila jsem další lavinu slz a pstýnek jsem naštvaně, zoufale, smutně a vystresovaně sundala z prstu a hodila do koutu svého pokoje.
23:30 a já jsem ve svém deníku došla až do třetího ročníku na Vítkovické střední, kde jsem krátce popsala týdenní ozdravný pobyt se svojí třídou, ale pořádně jsem se rozepsala u jednoho žážitků... Tak jsem se konečně vrátila z ozdravného pobytu a z mé postele mě už hodně dlouho nikdo nevyžene! Pobyt byl úžasný až na některé hry, díky ním má okousané nehty nudou. Jedině hra, která byla pro mě záživná byla flaška. Flaška padla na něho a když se má kamarádka podívala na mě a mrkla a bylo mi hned vše jasný, ,,Polib jí," tuhle větu slyším pořád dokola v mé hlavě jakoby jí říkala právě teď. On seděl vedle mě, jenom se na mě vytočil, položil svojí ruku na můj krk a nahl se ke mně. Když už naše rty byly blízko sebe tak se zastavil a podíval se na mě, ,,Je to jakobych líbal svojí sestru, ale hra je hra, " a pak se naše rty spojily.
23:45 a já si dokolečka čtu větu jak se naše rty spojily. Prstem jsem se jemně a pomalu dotkla svého rtu a zavřela jsem oči. Dneska jsou to přesně čtyři roky co ho miluju a on to nevidí. Dopadla jsem jako jeho nejlepší kamarádka, jako sestra. Nemohla jsem jít už dál. Čtyři roky jsou na mě moc a páty rok bych už psychicky nezvládla, hlavně ne v jeho blízkosti
23:50..Utřela jsem si slzy a vzala jsem prstýnek se ze mě. Ubližuje mi šíleně moc. Byla jsem pevně rozhodnutá..Nový den už nezačnu..Vzala jsem dopis, který jsem mu napsala. Vložila do obálky naši fotku, byl na ní tak krásný. Přála jsem si aby byl jenom můj, jenže on moje přání neznal a stejně vím, že by mi ho nesplnil. Byla jsem obklopena stěnami a ty se na mě uzavíraly. Snažila jsem se křičet ale nešlo mi to
23:55 a já jsem byla připravená. Se vzpomínkami a se slzami v očích jsem vzala žiletku do ruky. Vím, že mi to v životě neodpustí, ale já už opravdu nemám východisko. Bral mě za nejlepší kamarádku aniž by tušil, že celé čtyři roky chci být víc než ta nejlepší kamarádka. ,,Miluji tě," šeptla jsem si pro sebe a jela jsem žiletkou přes zapěstí. Tlačila jsem na ní čím dál víc- Necitíla jsem bolest, cítila jsem pocit svobody. Zopakovala jsem to ještě pět krát. Nemohla jsem se toho skvělého pocitu nabait a chtěla jsem ho víc a víc. Když už jsem chtěla po sedmé, došly mi síly, žiletku jsem upustila na zem a sama jsem k zemi klesla. Měla jsem ruku na zemi a pozorovala jsem číl dál větší, červenou skvrnu na bílém koberci. Cítím to..blíží se konec..
23:58..Vyzvání mi signál, že mi přišla smsmka a to mě vytrlo z mého tranzu. Kdo mi teď může psát? Pomyslela jsem si..Chtěla jsem vstanout, ale byla jsem už až moc vyčerpaná a klesla jsem zase k zemi. Byla jsem zoufalá, kdo mi teďkom může psát? Co když je to on? Co když se něco děje a on očekává ode mně pomoc, ale u mě jí nenajde, protože já tu právě umírám. Krásný pocit svobody byl náhle pryč a já chtěla být s ním...
23:59 a já se snažím dostat ke svému telefonu, který jsem nechala ležet na stole. Když se mi konečně podařilo postavit, udělala jsem jeden krok a můj telefon začal vyzvánět. Tentokrát mi už ale někdo volal. Zpanikařila jsem a snažila jsem se dostat k telefonu co nejrychleji. Ztratila jsem ale hodně krve a začala se mi motat hlava. Spadla jsem na zem a snažila jsem se zachytit o stůl. Stůl jsem na sebe, ale převrhla a on zcelou váhou spadl na moje tělo. Všechny věci co byli na něm se sesypaly kolem mě. Hlava se mi točila ještě víc, připadála jsem si jakobych jezdila na kolotoči a díky tíhy stolu jsem se nedokázala ani pohnout.
00:10..Vzdala jsem booj se svým slabým tělem a velkým, těžkým stolem, který na mě ležel. Mobil ještě pár krát zazvonil ale pak už utich a já vnímala opět depresivní ticho. Měla jsem už zavřené oči a čekala jsem na smrt. Cítila jsem chlad po celým těle a cítila jsem jak mě opouští síly a energie. Náhle jsem místo temnoty viděla světlo, které bylo na konci tunelu a čím víc jsem se k němu blížila, tím pomaleji jsem dýchala. Na samém konci tunelu se v rychlosti blesku odehrál můj krátký život a na konci byl ON...

Hlas srdce.

5. července 2012 v 23:35 | Katharina Klein.

Teprve až jsem nemohla popadnout dech a neviděla přes slzy, jsem se zastavila a sedla jsem si na obrovský kámen abych se mohla vydychat. Ani nevím jak jsem se sem dostala. Jela jsem stopem, utíkala jsem, ale potřebovala jsem se dostat na tohle místo. Splav. Tak jedinečné místo ale daleko ode mě. Ukázal mi ho můj nevlastní bratr, kluk mých snů, má tajná láska. Když jsem mohla z volna dýchat, mé nohy se daly zase do pohybu. Sešla jsem dolů a posadila jsem se. Dívala jsem se do vody. Pomalu mi po tváří zase začali stékat slzy. Dívala jsem se pořád skrz vodu a snažila jsem se přijít na jiné myšlenky. Ale byla jsem tak blízko něho, tak moc blízko ale přitom jsem nemohla za ním přijít. Byl s jinou, užíval si, byl šťastný a já tu sedím na pokrají zhroucení. Kdybych neměla strach a větší odvahu, řekla bych mu pravdu. Řekla bych mu všechno, ale já se bala že o něho příjdu. Jak o kluka mých snů, tak o skvělého bráchu a nejlepšího přítele a on se za tu dobu co jsem si dávala odvahu a někdy i falešné naděje našel jinou. Vzala jsem malý kamínek a mrskla ho do vody. Chtělo se mi tak strašně moc brečet...
Když mi začalo být chladno, pochopila jsem že tu sedím už dlouho a že bych se měla vrátit zpátky domů. Mamce jsem sice řekla, že budu spát u kamarádky ale nocovat venku se mi nechce. Postavila jsem se a naposledy jsem se podívala do té vody. Úplně živě jsem v odrazu hladiny viděla tu scénu jak jsem tu s ním byla poprvé.
Měla jsem strach že upadnu, ale on mě držel za ruku a pomalými krůčky šel semnou ke splavu. Pak jsme seděli vedle sebe, popíjeli jsme energy drink a smáli se a užívali si prvního jarního sluníčka. V mých očích se zaleskly slzy.
Otočila jsem se zpátky s pocitem že nikdy už nebude nic stejné jako dřív a ta představa mě srážela na kolena. Nadechla jsem se čerstvého vzduchu a s odhodláním navždy opustit místo které jsem tak milovala a otočila jsem se zpátky. ,,Jsi to ty," řekl jakmile jsem se otočila a naše oči se střetly. Trhla jsem sebou, protože stál zamnou jak nějaký duch. ,,Co tady děláš?" zašeptala jsem. Bála jsem se že v mém hlase pozná tu nesnesitelnou bolest kterou v sobě ukrývám. ,,Potřeboval jsem někam odejít, někam kde je klid," jeho pohled klesl k vodě. ,,Proč tu jsi?" podíval se na mě a v jeho očích se objevily malé jiskřičky.,,Potřebovala jsem přijít na jiné myšlenky, rozloučit se, zapomenout, jít dál," z oči mi začaly téct slzy a kdyby mě neobjal asi bych tam stále pořád stála a jen tak hleděla do vody a mluvila. ,,Nejsem šťastný," zašeptal mi když mě objímal. Odtrhla jsem se od něho. ,,Nechápu. Myslela jsem že se miluje te," když jsem vyslovila slovo miluju te, zvláštně mě píchlo u srdce. ,,Je tu ale jiná dívka, kterou miluju," zase sklopil zrak k vodě. Jakoby jí prosil o pomoc. Mé srdce posmutnělo ještě víc. Podívala jsem se dolů a kousala jsem se do rtů abych se nerozbrečela. ,,Proč to říkáš mi?" zeptala jsem se nejistě. ,,Vždycky jsi mi byla ze všech nejblíž," řekl a snažil se o úsměv. ,,Už ale nejsem," řekla jsem a v polovině věty se mi zlomil hlas. ,,Proč tohle říkáš?" zeptal se a s bolestí v očích se vpíjel do mých hnědých oči. ,,Protože celou tu dobu co si myslíš jakou nemáš úžasnou kamarádku a nejlepší nevlastní sestru tak já tě miluji," řekla jsem mu narovinu. ,,Proč mi to říkáš až teď?" Nechápavě se mě zeptal. ,,Protože jsem neměla odvahu? Protože jsem měla strach že zkazím všechno? Protože jsem nechtěla o tebe přijít?" Byla bych tu až do aleluja, protože těch důvodů byla fakt moc, ale on mě umlčel. Svými polibky. Když se naše rty od sebe odpojily, s otázníky v očích jsem se na něho dívala. ,,Nejsem šťastný, protože šťastný můžu být jen s tebou," řekl a chytl mě za ruku.

Láska je láska.

1. července 2012 v 22:24 | Katharina Klein.



>>Dneska je to přesně rok co jsem s panem F. tak tu dávám jednodílnou povídku kterou jsem napsala před rokem jak jsme spolu začali chodit. Miláčku miluji tě :**

Všechno se stalo tak tychle. Rozchod s klukem, operace, svatba mé mamky a konec školního roku. Nevěděla jsem co dřív dělat. Jestli pořád řešit kraviny s Mirkem ohledně toho, že jsem mu zničila celý život, nebo jestli shánět nějaké pěkné šaty na svatbu a co škola? Jaký mám vůbec prospěch? Ležela jsem na lůžku a čekala jsem na injekci. Když konečně bylo povšem a já jsem došla domů měla jsem myšlenky stále zmatené. Sedla jsem si k počítači a hledala jsem na facebooku svojí nejlepší kamarádku. Místo toho se mi ozval kluk, kterého jsem v životě neviděla. Po pár minutách psaní jsem pochopila, že to je můj budoucí nevlastní bratr a že se s ním teď o víkendě uvidím. Čas plynul jak naschvál pomalu a já jsem byla myšlenkama stála u soboty. Konečně nastala sobota a já jsem byla nejšťastnější člověk pod sluncem. Hned jsem namířila do vany a pak jsem dlouhou dobu stála u skříně a hledala jsem nějaké super kousky. Pak jsem přemýšlela co udělám z vlasy. Nakonec jsem si je vyžehlila a trošku natupírovala. Blížilo se půl druhé a Radim ještě i s Luckou měli už přijet. Pořád jsem nenapadně chodila k oknu a byla jsem čímdál víc nervozní. Nakonec jsem se dočkala a už jsem stala naproti tomu nejdokonalejšímu klukovi, kterého jsem kdy viděla. ,,Čau" pozdravil mě z vesela. Cítila jsem jak se mi točí hlava. Láska na první pohled? Ano. ,,Ahoj" pipla jsem. Radim s Luckou se seznámili s mojí mamkou a Radim pak odešel dolu dát si cígo a mi to nedalo. Musela jsem jít s ním. ,,Málem bych zapomněl, všechno nejlepší k narozeninám" usmál se na mě jak jsme už stáli u výtahu a objal mě. Stiskla jsem ho pořádně a vnímala jsem jeho vůni. Bylo mi s ním tak dobře a krásně mě hřálo u srdce. Doma jsem pak byla celou dobu zticha. Přehrávala jsem si pořád ten okamžik jak mě objímal. Až do večera jsem s ním vždycky chodila na cígo a skvělé jsem si s ním pokecala. Byl jiný než ostatní. Pořád se smál, vyprávěl mi úžasné historky. Připadal mi jako anděl. Nastal už večer a my jsme se zavřeli do mého pokoje s tím, že se budeme dívat na horor. Ležela jsem s ním v posteli pod jeho peřinou a málem jsem nedýchala. Měli jsme otevřené okno tak jsem se začala trošku třást. ,,Tobě je zima?" zeptal se mě. ,,Jenom trošku" usmála jsem se na něho. On šel ke mně blíž a pevně mě objal. Teď jsem film nevnímala vůbec. Do pokoje přišla Lucka a on mě pustil. V té chvíli jsem jí v duchu proklínala. Ještě jsme se dívali na nějaký film, ale já jsem usla. V noci jsem se probudila a ležela jsem mu v náruči. Škubla jsem sebou. ,,Co se děje?" šeptnul ,,Promiň, nechtěla jsem tě vzbudit" a řekla jsem a chtěla jsem si lehnout jinak ale on mě chytnul za ruku. ,,Zůstaň tak" řekl a přitáhl si mě ještě blíž. Naše rty byli blízko sebe. Díval se mi do oči, měl je ve tmě tak krásně tajemné. Neodolala jsem a lehce jsem položila své rty na ty jeho a čekala jsem co bude dál. Políbil mě a pro mě to byl nejkrásnější polibek, který jsem kdy zažila ...
 
 

Reklama