V životě jsou chvíle, které nikdy nepřestanou bolet.

28. ledna 2013 v 14:05 | Katharina Klein. |  Koš plný smetí.
To, že smrt čeká každého z nás ví každý. Je to cesta, která nás nemine a musíme si tím projít. Jako malá jsem s tím kdysi bojovala. Můj život byl růžový, neměla jsem žádné problémy, neznala jsem bolest, neznala jsem utrpení, neměla jsem jizvy na srdci. Žila jsem si svojí krásnou pohádku s mojí malou rodinu a nedokázala jsem si představit, že jednoho dne to musí skončit. Postupem času jsem dosáhla věku, kdy jsem si uvědomila, že se s tím musím smířit a smrt jsem přijala. Ikdyž je mi už 18 let, tak jsem ale nepřijala jedno..a to, že se tohle týká i naších domácích mazličků.

Každý z nás má nějaké své oblíbené zvíře. Někdo je milovník psů, někomu se líbí rybičky a někdo preferuje hady, pavouky a jiné tvorečky. Mě už to odmalička tahlo ke kočkám. Vždycky jak jsem někde viděla nějaké kotě, tak jsem se nadním několik minut rozplývala a nikdo mě od něho nemohl odtrhnout. V roce 2009 mi mamka chtěla na Vánoce udělat radost, tak zamnou přišla s tím, že mi chce koupit kocoura a že si ho můžu sama vybrat. Okamžitě jsem zasedla k počítači a hledala jsem, dokud jsem nenašla jeho. Byl to perský kocourek a svojím vzhledem neměl daleko ke Garfieldovi. Byla to láska na první pohled. Mamka sice ze začátku protestovala. Myslela si totíž, že si vyberu nějakou britku, nebo nějakou myvalovitou kočku, ale netušila, že si vyberu kocoura s placatým čumákem. Jenže mi se to líbilo, přišlo mi to roztomilé a zároveň to bylo srandovní. Mamka mi pro něho jela hned ten den. Pořádně ani neodjela a můj Charlie měl své místo už na mojí ploše. Pořád jsem se na něho dívala a těšila jsem se jak malé děcko.

Když mamka s ním přijela, tak jsem naprosto vybuchla smíchy. Měl takový vážný pohled a ten jeho placatý čumáček tomu dal třešničku. Po hodině jsem si ho, ale zamilovala a on si zamiloval mě. Choval se ke mně jakoby semnou žil nějakou dobu. Od té doby jsme byli nerozlučná dvojka.

Byl to strašně inteligentní kocour. Po čase si uvědomil v jaké době chodím domu ze školy a vždycky jak jsem otevřela hlavní dveře našeho bytu tak už tam na mě čekal a vítal mě. Pili jsme spolu mléko s jedné sklinky. Já vím, mnohým z Vás to příjde nechutné, ale proč by mělo? Byl to domácí kocour. Neznal nic jiného než výhled z mého okna, takže nebyl ve styku s nějakým bordelem na chodníků a na trávě. Také semnou spinkal. Mám takový zlozvyk. Vždycky jak jdu spát, tak si dám mobil pod polštář. Jednou ráno jsem se probudila s pocitem, že jsem zaspala do školy, tak jsem rukou šmátrala pod polštářem, ale mobil jsem nemohla najít. Zpanikařila jsem. Nenapadlo mě nic jiného než polštář odhodit do kouta svého pokoje. Když polštař právě zažival svojí leteckou chvílí a já slyšela zmatené ,,mňau", tak jsem si uvědomila, že na něm Charlie ležel. S tímhle kocourem jsem si břišní svaly procvičovala hodně často. Chudák díky mě zažíval docelá dobré psycha.




Bod zlomu přišel, když Charlie onemocněl. Lítali jsme s ním po veterině, ale nikdo nám nedokázal pomoc. Zbyvalo pár dnů a my jsme nevěděli kolik.

Definitivní konec přišel 26té Ledna. Charlie celý den proplakal. Muselo ho bolet celé tělo. Uvolnila jsem mu svojí postel, zabalila jsem ho do své osušky Tokio Hotel a byla jsem s ním. Hladila jsem ho, dávala jsem mu pusinky a s uslzenýma očima jsem ho prosila ať mě tu nenechává samotnou.

Ráno když jsem se 27mého probudila, nedýchal. Měl zavřené oči. Byl bez známky života. Objala jsem jeho mrtvé těličko a brečela jsem jakoby mi umřelo dítě. Mamka mě nechala týden doma. Věděla, že bych to ve škole nezvládla a že bych stejně nevnímala.

Včera to byly dva roky po jeho smrti. Uvědomila jsem si to až pozdě večer jak jsem byla na poslední dávce nikotinu. Celý den jsem chodila po kuchyni a hypnotizovala jsem kalendář a kousala jsem se do rtu s myšlenkou co jsem zapomněla dneska udělat, že mi ten datum pořád vrtá v hlavě. Úplně jsem na to zapomněla a vše mi došlo při dávce nikotinu. Charlie, i po dvou letech stále chybíš...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bo Boo Bo Boo | Web | 28. ledna 2013 v 14:34 | Reagovat

To je hrozně smutný :( Když sem byla malá umřel mi pejsek. Měla jsem s ním podobný vztah jako ty s Charlim. Já jsem mu dávala pusinky a on mě lízal já mu vázala na krk mašle a strkala mu do pusy dopisy aby je doručil kamarádká vílám. Dobře si pamatuju když mi bylo 7 umřel. Brečela jsem pořád, a ještě ted brečím když si vzpomenu na to co jsem mu dělala a jakej sem s ním měla vztah. Ted mám jinýho psa a je taky úžasnej(úžasná no) Ale na Borka nikdy nezapomenu. Jinak kočičku mám taky jmenuje se Bobinka a to je taky prďola vážím si každý minuty s ní vím že už je stará..:( Takže přesně vím jak ti je. Se smrtí ještě ted bojuju. Mám strach že mi umřou rodiče nebo bratr a děs no..
Ps. Ne nezažila jsem to,..:) A moc ti děkuju za tvůj komentář že to bylo sepsaný jako doopravdy snažila jsem se. :)

2 Tessule Tessule | Web | 28. ledna 2013 v 18:11 | Reagovat

krásná kočička:) musela to pro tebe být hodně těžké...já jsem domácího mazlíčka nikdy neměla, takže nevím jaké to je, ale taky bych z toho byla na dně..:(

3 ♥Kittys♥ ♥Kittys♥ | Web | 28. ledna 2013 v 18:55 | Reagovat

Sakra to je krásnej článek..nebudu lhát.na konci mi ukápla slzička..:(Vím jaké to je o kocourka přijít..přišla jsem o dva a řekla jsem si,že už to nikdy nechci zažít.:(..Vyrovnala jsem se s tím,asi tak jako ty.:)..ale chvilku mi to taky dalo...Jinak tu scénu s "matrací":D si pamatuju..:D:) Tak ale vyzkoušet si scénu z filmu nemusí bý tvůbec špatný..:D

4 cincina cincina | Web | 28. ledna 2013 v 19:04 | Reagovat

:( Ani o tom nemluv. Vždycky, když někdo mluví o smrti zvířat, tak brečím. Tady mi slzely oči...

Mám doma pejska, ale nedokážu si představit až tu nebude..ani si to nechci představit.

5 H. H. | Web | 28. ledna 2013 v 19:05 | Reagovat

ježiš on byl roztomilý :( :( ten pocit jsem zažila. Měla jsem psa který semnou vyrůstal :( je to pak strašná ztráta a hlavně nezvyk, když tu už není  :(  pořídila sis pak nové zvíře? prý je to nejlepší způsob.

6 Lee Lee | Web | 28. ledna 2013 v 19:19 | Reagovat

By to užsný kocourek sama vím protože jsem ho znala a byl užasný :) hlavě když jsem ho neviděla a šlapala mu na ťapku..  Miláček za všechny prachy =)) ;-)užasnýýýý... :(

7 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 28. ledna 2013 v 19:19 | Reagovat

Byl to nádherný kocourek, jen co je pravda.. Já taky odjakživa miluju kočky, ikdyž mám doma i psa, kterého mám strašně moc ráda a je to můj miláček, ale kočky jsou prostě... Jsou prostě pro mě něco víc :-) Máma mi říkávala kočičí máma :D
Jako malá jsem měla nádhernou kočičku Šmoulinku, možná už jsem ti o ní taky psala :-) Pro mě to byla ta nejkrásnější kočka na světě... A ještě dlouho bude :-) Dostala jsem ji, když mi bylo asi šest let. Smutné ale je, že ani nevím, kdy přesně zemřela. Jednoho dne prostě odešla a už se nevrátila... Je to tak šest, sedm let. Byla tady se mnou dlouho a dodneška na ní myslím a stýská se mi. Už jsem od té doby měla hodně zvířat, morčata i jiné kočky, ale morče není kočka a ty další, ty už jsou prostě jiné, žádná mi zatím nepřirostla k srdci tolik jako Šmoulinka.. Ona prostě byla první, první kočka, první mazlíček.. A ti jsou vždycky nejmilovanější, no :-)
Tak zlatko neplakej, teď už mu je líp, tobě zůstaly krásné vzpomínky a ty ti nikdy nikdo nevezme :-)

8 Mišulka Mišulka | Web | 29. ledna 2013 v 7:58 | Reagovat

Vím, že je to otřepaná fráze, ale předce, je mi to vážně líto. Mě už nějakou dobu, ppronásledují noční můry, jak ztratím svoji fenečku.
Už jeden pejsek se nám ztratil a já brečela ještě snad rok, když se o tom někdo zmínil.
Ale bez ní si nedovedu představit, co bych dělala. Je to takový můj talisman, je moje nejlepši kamarádka a vždycky dokáže vycít chvíli kdy se má stočit do klubíčka ke mem do postele :)

9 Em Age Em Age | Web | 29. ledna 2013 v 14:05 | Reagovat

Chudinka malý. :-( Taky mě vždycky zabolela smrt nějakých domácích zvířátek, neměla jsem ráda ani smrt chovných králíků, bylo mi je potom líto sníst. A kor u slepic, slepice jsem měla strašně ráda. :D
Kocour byl krásný. Třeba je teď v nějakém kočičím nebi. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama