



krásná kočička:) musela to pro tebe být hodně těžké...já jsem domácího mazlíčka nikdy neměla, takže nevím jaké to je, ale taky bych z toho byla na dně..:(
Sakra to je krásnej článek..nebudu lhát.na konci mi ukápla slzička..:(Vím jaké to je o kocourka přijít..přišla jsem o dva a řekla jsem si,že už to nikdy nechci zažít.:(..Vyrovnala jsem se s tím,asi tak jako ty.:)..ale chvilku mi to taky dalo...Jinak tu scénu s "matrací"
si pamatuju..
:) Tak ale vyzkoušet si scénu z filmu nemusí bý tvůbec špatný..![]()
:( Ani o tom nemluv. Vždycky, když někdo mluví o smrti zvířat, tak brečím. Tady mi slzely oči...
Mám doma pejska, ale nedokážu si představit až tu nebude..ani si to nechci představit.
ježiš on byl roztomilý :( :( ten pocit jsem zažila. Měla jsem psa který semnou vyrůstal :( je to pak strašná ztráta a hlavně nezvyk, když tu už není :( pořídila sis pak nové zvíře? prý je to nejlepší způsob.
By to užsný kocourek sama vím protože jsem ho znala a byl užasný :) hlavě když jsem ho neviděla a šlapala mu na ťapku.. Miláček za všechny prachy =))
užasnýýýý... :(
Byl to nádherný kocourek, jen co je pravda.. Já taky odjakživa miluju kočky, ikdyž mám doma i psa, kterého mám strašně moc ráda a je to můj miláček, ale kočky jsou prostě... Jsou prostě pro mě něco víc
Máma mi říkávala kočičí máma
Jako malá jsem měla nádhernou kočičku Šmoulinku, možná už jsem ti o ní taky psala
Pro mě to byla ta nejkrásnější kočka na světě... A ještě dlouho bude
Dostala jsem ji, když mi bylo asi šest let. Smutné ale je, že ani nevím, kdy přesně zemřela. Jednoho dne prostě odešla a už se nevrátila... Je to tak šest, sedm let. Byla tady se mnou dlouho a dodneška na ní myslím a stýská se mi. Už jsem od té doby měla hodně zvířat, morčata i jiné kočky, ale morče není kočka a ty další, ty už jsou prostě jiné, žádná mi zatím nepřirostla k srdci tolik jako Šmoulinka.. Ona prostě byla první, první kočka, první mazlíček.. A ti jsou vždycky nejmilovanější, no
Tak zlatko neplakej, teď už mu je líp, tobě zůstaly krásné vzpomínky a ty ti nikdy nikdo nevezme ![]()
Vím, že je to otřepaná fráze, ale předce, je mi to vážně líto. Mě už nějakou dobu, ppronásledují noční můry, jak ztratím svoji fenečku.
Už jeden pejsek se nám ztratil a já brečela ještě snad rok, když se o tom někdo zmínil.
Ale bez ní si nedovedu představit, co bych dělala. Je to takový můj talisman, je moje nejlepši kamarádka a vždycky dokáže vycít chvíli kdy se má stočit do klubíčka ke mem do postele :)
Chudinka malý.
Taky mě vždycky zabolela smrt nějakých domácích zvířátek, neměla jsem ráda ani smrt chovných králíků, bylo mi je potom líto sníst. A kor u slepic, slepice jsem měla strašně ráda.
Kocour byl krásný. Třeba je teď v nějakém kočičím nebi. ![]()
To je hrozně smutný :( Když sem byla malá umřel mi pejsek. Měla jsem s ním podobný vztah jako ty s Charlim. Já jsem mu dávala pusinky a on mě lízal já mu vázala na krk mašle a strkala mu do pusy dopisy aby je doručil kamarádká vílám. Dobře si pamatuju když mi bylo 7 umřel. Brečela jsem pořád, a ještě ted brečím když si vzpomenu na to co jsem mu dělala a jakej sem s ním měla vztah. Ted mám jinýho psa a je taky úžasnej(úžasná no) Ale na Borka nikdy nezapomenu. Jinak kočičku mám taky jmenuje se Bobinka a to je taky prďola vážím si každý minuty s ní vím že už je stará..:( Takže přesně vím jak ti je. Se smrtí ještě ted bojuju. Mám strach že mi umřou rodiče nebo bratr a děs no..
Ps. Ne nezažila jsem to,..:) A moc ti děkuju za tvůj komentář že to bylo sepsaný jako doopravdy snažila jsem se. :)