Leden 2013

Vrať se, ty malá potvoro!

31. ledna 2013 v 20:36 | Katharina Klein. |  Life.
Opustila mě. Moje múza si sbalila svůj maličký kufřík a šla navštivit někoho jiného a já jsem bez ní teď ztracená. Opravdu nevím jaké články tu mám přidávat. Do deníku Vám tu stále psát nechci, už z toho důvodů, že můj život není tak zajímavý a veselý jako kdysi. Nějaké písničky vám tu také cpát pořád nebudu. Je to hlavně autorsky blog a ne hudební. Přemyšlela jsem, že bych napsala nový díl "Namida no noshi", ale poslední díl se zde objevil 5.Listopadu, takže ani nevím zda si tu povídku vůbec pamatujete a jestli vůbec máte chuť ji číst a nějakou novou teď psát nechci, i když nějaké nové nápady by tu byly. Mám i nějaké nové fotky, které vyfotil můj osmiletý brácha, ale zas Vám tu nechci pořád cpát svůj hnusný, emařský ksicht. Mám prostě blogařské dilema a nevím co s tím. Jediný nápad na článek je, že bych napsala o sexuální praktice BDSM o které je vlastně kniha padesát odstínů šedi, jenže na můj blog chodí docela dost lidí, kterým ještě není 18 let. Ano vím, sex v ČR je povoleny od 15ti let, ale já osobně bych BDSM povolila až od 18ti, takže tenhle jediný nápad si musím nechat pečlivě projít hlavou. Až se ta moje zákeřná múza zase objeví, tak jí chytnu za pačesy a přivážu si jí k posteli!!



Máte nějaké návrhy na články?

Mám pokračovat ve psaní "Namida no noshi"? Bude to někdo ještě číst?

Mám se na vše vyjebat a prostě sem nacvakat ten článek o BDSM?

PROSÍÍM PORAĎTE MI!!!!


Náš malý pomeranč.

31. ledna 2013 v 19:27 | Katharina Klein. |  DEG - Fotky
Nemůžu si pomoc, ale on mi tu strašně připadá fakt jak pomeranč. Ale ma tu rajcovní pohled!


Asking Alexandria - Not the American Average

31. ledna 2013 v 13:55 | Katharina Klein. |  Legální drogy.

You'd fuck like a whore!

- Šukáš jako děvka!



Včera do našeho hlavního města přijela tahle senzační skupina a věřím že pořádně rozproudila krev v žilách každému fanouškovi co si tuhle senzaci nenechal ujít. Já jsem seděla doma, protože nejsem nějaká fanynka tehle skupiny. Mám od nich nějaké oblíbené písničky, ale tímto končí. Jsem fanynka Dir En Grey, Tokio Hotel, Die Happy a The Paranoid, zbytek skupin poslouchám, protože se poslouchat prostě dají.

Když už tu ale byli, tak na jejich počest, že vůbec zavítali do takového chlívu jako je Česká Republika, tu dávám mojí nejoblibenější písničku "Not the American Average" a její dosti neslušný překlad. Příjemný poslech drazí moji.


Provokaterka Klein ( Po tomhle článku mě budete všichni moooooc milovat!)

30. ledna 2013 v 19:29 | Katharina Klein. |  Koš plný smetí.
Znáte takový ten pocit, že máte hlad, lednička je plná, ale nesplňuje Vaše požadavky? Tenhle pocit já totíž zažívám teďkom a je to k zbláznění. Prvně jsem si udělala čaj, že zaženu chuť. Pomohlo, na první půl hodinu. Tak jsem šla na dávku nikotinu. Pomohlo, ale jen na hodinu.

Zabrouzdala jsem na weheartit hledat další teenager post, ale nakonec jsem do vyhledavače napsala food a asi půl hodiny, než jsem z toho začala hlady šílet, jsem se kochala. Mít prstén jako arabela, tak tu mám samé lahody už.

Po desáté stránce jsem se rozhodla, že Vás nahodím na stejnou vlnu jako jsem teď já. Potvora, další mé jméno, těší mě! :p



Naprosto úžasná fotka Kya.

29. ledna 2013 v 21:51 | Katharina Klein. |  DEG - Fotky
Teda aspoň doufám, že to je Kyo, ale tak je mu to velmi podobné, takže se budeme tvářit na sto procent, že to je. Jeho snad nejlepší fotka, kterou jsem zatím viděla.


Teenager post - The first part.

28. ledna 2013 v 22:31 | Katharina Klein. |  Teenager post
Poprvé v životě jsem se nechala inspirovat článkem jiné blogerky. Všechno je jednou poprvé dámy a pánové :)

Na blogu, mé věrné blogové kamarádky Em Age , se dneska objevil článek s názvem "ZÁPISKY TEENEGERA". S chutí jsem se pustila do čtení a u třetího odstavce jsem věděla, že tenhle článek bude inspiraci pro můj nový článek na blog. Nakonec jsem založila rubriku "Teenager Post", protože tohle téma se mi velice líbí a věřím, že do téhle rubriky budu ráda vkládat články.

Tak jdeme na to.


"Jdeš pozdě do třídy a šťoucháš do kamarádky ať jde první"

- Moje nejlepší kamarádka a úžasná blogerka Lee by Vám mohla vyprávět kolikrát semnou tuhle situaci zažila. Po každé jsem tuhle chvílí okořenila větou ,,Jdi první, já se bojím" Teď už to spolu sice nezažijeme, ale myslím si, že máme na co vzpomínat.


V životě jsou chvíle, které nikdy nepřestanou bolet.

28. ledna 2013 v 14:05 | Katharina Klein. |  Koš plný smetí.
To, že smrt čeká každého z nás ví každý. Je to cesta, která nás nemine a musíme si tím projít. Jako malá jsem s tím kdysi bojovala. Můj život byl růžový, neměla jsem žádné problémy, neznala jsem bolest, neznala jsem utrpení, neměla jsem jizvy na srdci. Žila jsem si svojí krásnou pohádku s mojí malou rodinu a nedokázala jsem si představit, že jednoho dne to musí skončit. Postupem času jsem dosáhla věku, kdy jsem si uvědomila, že se s tím musím smířit a smrt jsem přijala. Ikdyž je mi už 18 let, tak jsem ale nepřijala jedno..a to, že se tohle týká i naších domácích mazličků.

Každý z nás má nějaké své oblíbené zvíře. Někdo je milovník psů, někomu se líbí rybičky a někdo preferuje hady, pavouky a jiné tvorečky. Mě už to odmalička tahlo ke kočkám. Vždycky jak jsem někde viděla nějaké kotě, tak jsem se nadním několik minut rozplývala a nikdo mě od něho nemohl odtrhnout. V roce 2009 mi mamka chtěla na Vánoce udělat radost, tak zamnou přišla s tím, že mi chce koupit kocoura a že si ho můžu sama vybrat. Okamžitě jsem zasedla k počítači a hledala jsem, dokud jsem nenašla jeho. Byl to perský kocourek a svojím vzhledem neměl daleko ke Garfieldovi. Byla to láska na první pohled. Mamka sice ze začátku protestovala. Myslela si totíž, že si vyberu nějakou britku, nebo nějakou myvalovitou kočku, ale netušila, že si vyberu kocoura s placatým čumákem. Jenže mi se to líbilo, přišlo mi to roztomilé a zároveň to bylo srandovní. Mamka mi pro něho jela hned ten den. Pořádně ani neodjela a můj Charlie měl své místo už na mojí ploše. Pořád jsem se na něho dívala a těšila jsem se jak malé děcko.

Když mamka s ním přijela, tak jsem naprosto vybuchla smíchy. Měl takový vážný pohled a ten jeho placatý čumáček tomu dal třešničku. Po hodině jsem si ho, ale zamilovala a on si zamiloval mě. Choval se ke mně jakoby semnou žil nějakou dobu. Od té doby jsme byli nerozlučná dvojka.

Byl to strašně inteligentní kocour. Po čase si uvědomil v jaké době chodím domu ze školy a vždycky jak jsem otevřela hlavní dveře našeho bytu tak už tam na mě čekal a vítal mě. Pili jsme spolu mléko s jedné sklinky. Já vím, mnohým z Vás to příjde nechutné, ale proč by mělo? Byl to domácí kocour. Neznal nic jiného než výhled z mého okna, takže nebyl ve styku s nějakým bordelem na chodníků a na trávě. Také semnou spinkal. Mám takový zlozvyk. Vždycky jak jdu spát, tak si dám mobil pod polštář. Jednou ráno jsem se probudila s pocitem, že jsem zaspala do školy, tak jsem rukou šmátrala pod polštářem, ale mobil jsem nemohla najít. Zpanikařila jsem. Nenapadlo mě nic jiného než polštář odhodit do kouta svého pokoje. Když polštař právě zažival svojí leteckou chvílí a já slyšela zmatené ,,mňau", tak jsem si uvědomila, že na něm Charlie ležel. S tímhle kocourem jsem si břišní svaly procvičovala hodně často. Chudák díky mě zažíval docelá dobré psycha.


Člověk vždycky zůstané sám, je na čase si zvykat.

27. ledna 2013 v 21:32 | Katharina Klein. |  Life.
Poslední dva týdny se cítím jak magor. To co se děje v mém životě, hlavně u nás doma je hotový blázinec. Od včerejška jsem žila v šíleným zmatku a dneska jsem v kuchyni málem chytla kolaps, když přišel taťka s tím, že se chce rozvést. Stála jsem u kuchyňské linky, křečovitě jsem se jí držela, protože jsem cítila jak se mi podlamují kolena a čelist jsem měla málem ve sklepě. Pak jsem jen slyšela jak se dole ve sklepě hádají. Nakonec oba dva odešli a vrátili se až teďkom a vypadají jakoby se nic nestalo. V mé hlavě je šílený zmatek. Musela jsem jít na dávku nikotinu abych posledních 30 hodin pořádně rozdýchala. Co se to děje? Myslela jsem si, že rok 2012 byl naprostej propadák, ale tento rok je o dost horší a to teprv začal. Jsem tím vším už znechucená. Už ani necítím bolest. Můj žaludek je jako na vodě. Byla bych vděčná za to, kdybych se ráno probudila a zjistila, že poslední tři týdny mého života byla jenom noční můra, ale to se nestane. Chybí mi pan F. Jeho objetí a jeho úsměv. Ikdyž jsme se dlouho neviděli, držíme při sobě a máme strach co se s našími rodiči děje. Těším se na jedno období. Na období, kdy si na tohle vzpomenu a budu se tomu už jenom smát. Ale tohle období bude až za dlouho. Dokonce tipuju, že bude až o letních prázdninách. Zas mě přepadla ta šílená chuť na cannabis. Bože, jestli fakt existuješ, zařiď ať je tohle všechno už zamnou.


Padesát odstínů šedi//Fifty shades of grey.

26. ledna 2013 v 22:49 | Katharina Klein. |  Koš plný smetí.

Strhujicí erotický román o temných touhách v každém z nás!!


To co na fotce držím v ruce je pro mě něco tak silného a důležitého, jak pro někoho je bible nebo kamasutra. Ta kniha mě naprosto ovládla. Poznala jsem díky ní svojí temnou, sexuální stránku a nechala jsem se jí naprosto pohltit. Četla jsem si různé recenze na tuhletu knihu a akorát jsem se setkala s různými urážkami. Jedná blogerka, nás čtenářky téhlete sexuální senzace, přirovnala k puberťačkám, které v ruce nedrželi nic jiného než bravíčko. No, názory na tuhle knihu jsou všelijaké. Já rozhodně patřím ke skupině žen, které okouzlujicímu Christianovi Greyovi podlehli.

Když se dvaadvacetiletá studentka literatury Anastasia vydává na pohovor s mladým podnikatelem Christianem Greyem, netuší, že potká muže, který jí změní život i hodnoty. Christian je pohledný, chytrý a… tajemný. Naivní a nevinná Anastasia si začíná uvědomovat, že přes jeho skrývaná tajemství jím začíná být úplně posedlá. Ale ani Christian není vůči její kráse, šarmu a charakteru imunní a připouští, že on po ní také touží - ovšem za vlastních, specifických podmínek…

Díky té knize jsem pořádně ani nejedla, nepila, s nikým jsem nekomunikovala, nepociťovala jsem absťák, takže jsem i dost ušetřila na cigaretách, byla jsem prostě touhle knihou posedlá. Byla bych schopná ji přečíst za jeden den, což jsem nechtěla. Chtěla jsem si tu knihu užít a také, že jsem si jí užila.

Samozřejmě i u mě by se našla nějaká kritika, ale k té kniize mám tak silný vztah, že nejsem schopná ani pomyslet, že bych na tuhle knihu měla jen říct, natož napsat do eteru, nějakou křivdu.

Před dvěma dny vyšla druhá čast v češtině a já už jí mám stáhlou v počítači a teď chystám svoje rozbouřené hormony na další dávku téhle písemné rozkoše.

Stáhla jsem si i první díl do pc abych Vám tu mohla dát jeden zajímavý úryvek. Je z předposlední kapitoly a je to erotická scéna, které se mi z téhle knihy líbila nejvíc a která má poddíl na tom, že jsem trochu změnila svůj sexualní žebříček a své touhy a přání. Trošku jsem to ale poupravila, zkopírovala jsem jen to nejlepší a nejvíc záživné, takže pokud si tohle budete někdy číst v té knize, tak se nedivte, že je tam toho trochu víc. Jsem zvědavá co na to řeknete:


Frezz - Dokázal (Song, který mi zachránil život a přiměl mě bojovat za své sny)

26. ledna 2013 v 12:40 | Katharina Klein. |  Legální drogy.
Musíš prožít to peklo,
které v sobě nosíš dlouho.
Cesta života je těžká,
tys to dokázal.