Začíná ze mě být troska. Jsem tak už na dně, že nejsem schopná si ani sama nachystat jídlo. Nebaví mě nic. Jediné co mě baví jsou moje cigára a hudba v mobilu. Nejsem schopná se učit, číst knihy do povinné četby, sedět tu na blogu nebo na facebooku, nejsem schopná ničeho. Připadám si jak padlý anděl.
Jsem ze všeho tak v prdeli, že jsem se minulý týden tříkrat zhulila a nejhorší na tom je, že nemíním přestat. Líbí se mi to. Po zhulení mám dobré stavy. Směju se stylem, že můj smích dokáže rozesmát mě samotnou a celá prostě vypnu. Cítím se uvolněná a volná.
Moje mamka se semnou nebaví. Za posledních 14 dní se toho odehrálo hodně. Na jednu noc jsem dokonce odešla i z domu, bo jsem potřebovala volnost a nadechnout se. Nemohla jsem sedět doma mezi čtyřmi stěnami a přemýšlet. Dostalo by mě k to šílenství. S mamkou jsme si to pak ale urovnaly, ale přišla další rána. Vlezla mi do deníku. Pak mi šíleně brečel do mobilu a teď se semnou nebaví. Co mám jako dělat? Mám přijít za ní a říct jí: mami omlouvám se ti, že mi lezeš do mých soukromých věcí a pak se divíš? Tak to teda ne. Ikdyž jsem psychicky na bodě mrazu, tak ale stále mám v sobě nějakou hrdost.
Jinak v superstar jsem nepostoupila, ale já to nevzdávám. Zpěv je pro mě můj život, mů svět a já se budu snažit dál.
Za měsíc jsou to dva roky co umřel a stále mi chybí...RIP Charlie :'(