Opravdu silný příběh.

9. října 2012 v 9:55 | Katharina Klein. |  Koš plný smetí.
Nikdy jsem nebyla taková že bych kopírala od jiných blogů ale u tohodle jsem musela dá ctrlc a ctrlv. Našla jsem to na blogu mojí oblibenkyni >> http://immortal-memory.blog.cz << a ona to zas našla na facebooku..

Ke konci jsem se neubránila slzám. Nevím zda to je podle skutečné pravdy nebo to je fikce, ale stojí to za přečtení


Celý svůj život jsem se styděl za svou matkou. Měla jedno oko, a zdála se mi ošklivá. Bydleli jsme v chudobě. Neměl jsem otce co by vydělával a kdo by dal práci mojí matce, když má jen jedno oko.. Matka se mě snažila oblékat co nejlépe, abych se od ostatních spolužáků ničím nelišil, jenže moje matka se moc pěkně neoblékala tak jsem se snažil jí před přáteli schovávat.. Jednou jsem si ale doma zapoměl svačinu, tak mi jí chtěla přinést do školy. Jen co jsem jí uviděl, jak jde ke mě, začal jsem na ní křičet, proč sem chodí a pak jsem utekl. Další den ovšem celá škola mluvila o mé matce, jak je ošklivá a jak má jen jedno oko. Říkal jsem si, kéžby jsem neměl matku jako jsi ty, kéžby jsi umřela.. neřekla nic.
Nepřál jsem si nic jiného, než abych mohl jít pryč, odstěhovat se, daleko od své matky a třeba se oženit..Už jsem byl na střední škole a odstěhoval jsem se, pilně jsem se učil a po pár letech se i oženil a odstěhoval do domu ve městě, narodili se nám i děti:) Byl jsem na sebe pyšný, byl jsem pyšný na to, co jsem dokázal.. Jednoho dne zazvonil zvonek a já šel ke dvěřím, děti za mnou přiběhli a stáli u dveří se mnou, otevřel jsem je a v nich stála moje matka.. Děti nevěděli kdo ta žena je, děti nevěděly, že je to jejich babička a už vůbec nevěděli, že nějakou babičku mají. Začal jsem do ní strkat, ať odejde, že sem přišla jen aby vyděsila moje děti a zase mě ztrapnila, neřekla nic..
Uplynulo několik let a já šel na setkání absolventů, šel jsem tam rád, protože jsem měl hodně peněz, dobré auto a skvělí život o kterém jsem jim vyprávěl. Setkání bylo zábavné..
Před odjezdem domu jsem se rozhodl se projít po městě, nevím jak se to stalo, ale došel jsem až k domu, k domu kde jsme dřív s matkou bydleli.. Sousedé mě poznali a jeden z nich zamnou i přišel, řekl že matka je mrtvá a že má pro mě dopis, který má matka před smrtí napsala, nejdřív jsem ho nechtěl otevírat, ale nakonec otevřel, psala v něm "Ahoj synku. Omlouvám se za všechno. Za to že jsme ti nemohla dát krásné dětství, za to že ses za mě musel stydět, za to že jsem přišla do vašeho domu.. Nechtěla jsem tvé děti vystrašit, jen je vidět, jsou krásné, vypadají přesně jako ty, hlavně se o ně postarej.. Samozřejmě že si nepamatuješ, ale když jsi byl malý chlapec, měl jsi nehodu a přišel jsi o oko, dala jsem ti svoje, protože pro tvojí záchranu se nic jiného nedalo dělat, je to jediné co jsme pro tebe mohla udělat. A prostě tě miluju nadevšechno na světě. Přeju ti šťastný, úspěšný život, Tvá matka"..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Em Age Em Age | Web | 9. října 2012 v 10:34 | Reagovat

Sice mě to nerozbrečelo (na to jsem tomu příběhu až moc neuvěřila), ale pravda je, že je to opravdu silný příběh. Chudák matka - tady se ukazuje, jak moc bolí, když někdo někoho soudípodle vzhledu.

2 M. M. | Web | 9. října 2012 v 10:52 | Reagovat

taky me to nerozbrecelo, ale hooodne silnej pribeh..

3 Tessule Tessule | Web | 9. října 2012 v 16:49 | Reagovat

jéjda tak to je fakt dojemné. já sem se naštěstí nerozbrečela. kdyby se mi stalo to co jemu, nikdy bych tohle neudělala. možná by jsme neměli nejvcí peněz, mamka by bla ošklivá, ale přece by to byla moje matka. ta která mě bude milovat celý život, ta která mě vychovala, nikdy by mě nenechala ve štychu. jo je to dojemné, ale prostě takový lidi nechápu a jsou mi odporní. skovávat vlastní rodinu, no fuj.

4 *Ejdrien* *Ejdrien* | Web | 9. října 2012 v 17:42 | Reagovat

tyjo...:/ tak tohle mě vážně dostalo to je strašné...:(

5 H. H. | Web | 9. října 2012 v 17:55 | Reagovat

Je to nádherné!  Jen já jsem moc velký realista. Darovat oči  je blbost. Ale i tak musím říct, že je to dojemný. Hodně dojemný a že se tyhle věci opravdu dějí..

6 L.-S. L.-S. | Web | 9. října 2012 v 18:40 | Reagovat

Jo, tak to je opravdu hodně silný...

7 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 9. října 2012 v 19:07 | Reagovat

No, tak do 3/4 toho článku jsem věřila, že to je pravda.. Ale konec mi přijde trošku "nereálný"... Jakože by bez jednoho oka nemohl žít malý kluk, ale dospělá žena ano? No nevím, třeba to je možný, ale nepřijde mi to úplně pravdivé..
Nicméně tenhle příběh nemá poukazovat na to, co dokáže dnešní medicína, ale na to, jací jsme. A jsme takoví skoro všichni, nemá cenu si nalhávat, že ne. Každý  z nás někdy pocítil byť jen štítivý pocit u někoho, kdo nevypadal příliš vábně, natož u někoho postiženého. Není to správné a já osobně se pak cítím dost špatně, když k někomu cizímu cítím odpor, aniž bych ho znala, ale člověk si prostě občas nedokáže odpustit si to přiznat, že ten nebo onen je takový.. A ne každý, kdo nemá nějakou končetinu atd. musí být hrdina.
Ale je fakt, že to není dobré, soudit jen dle vzhledu.. :-)

8 ♥Kittys♥ ♥Kittys♥ | Web | 10. října 2012 v 15:37 | Reagovat

panebože..to je úžasnej příběh.taky jsem se slzám neubránila..

9 Dollie :) Dollie :) | Web | 11. října 2012 v 22:00 | Reagovat

O_O nemám slov

10 cincina cincina | Web | 17. října 2012 v 18:49 | Reagovat

Wow... tak tohle je hodně silný...a hlavně dojemný.. ;)) néé tečou mi slzy..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama