
Vždycky jsem se snažila ze sebe dostat maximum a dokázat si, že zvládnu i nemožné. Ano, předem jsem věděla moc dobře, že válku s nemocí bych prohrála, ale ať to byla práce, rodina, přátele, nic mě nesrazilo na kolena. Ale jednou je všechno poprvé. Teď jsem stála tváří tvář klukovi, kterého jsem kdysi milovala a klukovi, kterého miluji tedˇ. Těkala jsem očima po místnosti a hledala jsem nějaký únik, ale byla jsem v pasti. Cítila jsem na prsou bolest a mé oči zaplavovaly štíplavé slzy. Snažila jsem se v klidu nadechnout, ale tá tíha na mých plicích byla silná. Nohy se mi začaly podlamovat, už jsem neviděla ty dva anděly naproti sobě. Před očima jsem měla mžitky, které se mi měnily na mlhu a nakonec na tmu. Poslední co jsem cítila byla rána do hlavy. V hlavě mi proběhla myšlenka, že takhle nějak chutnají slzy hvězd. Pak nastalo ticho a dlouhá temnota.







Můj:Lambína četla knihu tak ten film chtěla vidět. Neboj,vím že je tvůj i Robbie =DDDDDDDDDD.
K tvému článku, No jak jsi říkala,že to jsem dáš. Prostě se vždycky vžiji i jen do úryvků. Těším se na samotný příběh. =PPPP