
Říjen 2012
Don't kid yourself and don't wound yourself.
22. října 2012 v 22:29 | Katharina Klein. | Life.A máme tady další týden. Jsem ráda že tenhle týden bude pro mě úžasný, protože zítra u mě spí moje spřízněna duše Lucy, ve středu mám rande s Goblem což znamená žádná praxe a jakmile vyjdu ze sevřetí mého ortodenta tak pojedu na vlakové nadráží pro svého drahého a budu s ním až do neděle. Ať žijou jarní prázdniny, které si užijí fakt ve velkém stylu.
Není nic lepšího než sedět s rodiči ve sklepě, kouřit cigaretu jednu za druhou, pít růžové víno a klábosit o všelijakých věcech. Takové chvíle s rodinou mám ráda. Vždycky si v duchu říkám, že je pro co žít a zapomenu na problémy a jen si užívám s mejma rodiči, kteří na svůj věk jsou šílení puberťaci, takže o zábavu je vždycky postaráno.
Dneškem jsem začala něco, co by mě v životě ani ve snu nenapadlo, že bych s tím vůbec začala. S mojí drahou maminkou jsme se rozhodli, že budeme chodit každý den kolem té sedmé hodiny běhat. Ona potřebuje zhubnout a já zase potřebují nějakou tu kondičku. Sice jsme se dneska víc nasmáli než naběhali, ale já jsem s tím i počítala, že náš první běh bude spíš komedie. Zítra to bude lepší tomu věřím.
Jak se má moje závislost jménem Dir En Grey? Pokud můžu tuhle skupinu srovnávat s drogou tak se už chovám jak dealer. Nejenže pořád na nich ujiždím (Celý den v kuse poslouchám dokolečka jejich písničku Cage. Divím se, že ještě neumím ten text), ale šířím tuhle závislost dál. Dneska jsme s mým bráchou v autě říkali jen Dir En Grey a japonský rock a dokolečka poslouchali Kodou. Miluji je a co jako?
Jdu si vzít své prášky na spaní. Jde poznat, že je potřebují jak sůl, protože od doby co je neberu mám zase problémy se spaním (díkybohu nejde o spankovou paralýzu, jenom prostě nemůžu usnout a převalují se ve své posteli jak debil)
A víte co Vás čeká zítra na tomhle blogu? Konečně info o mém oblíbencovi Slendermenovi. Ano, po sto letech jsem se k tomu dokopala. Jste rádi?

S Toníčkem Vám posílame PAC a PUSU :***
A nezapomeňte ,,Don't kid yourself and don't wound yourself" neboli ,,neblázni a nezraň se"
Domácí s miláčkem.
22. října 2012 v 19:59 | Katharina Klein. | Zachycené momenty samsungem star.Poslední dobou jsem si oblíbila dávat si vlasy do drdolu.

Domácí pohodlí a ,,ACDC FUCK YOU!"
21. října 2012 v 19:26 | Katharina Klein. | Life.Před pár minutama jsem dojela domů od svého pana F. Právě teď tu pojídám ledové kaštany. Potřebují si trochu osladit svůj zvrácený život. A hlavně se říká, že čokoláda je dobrá na nervy, tak uvidíme jakou pořádnou dávku mi dá. A také při mě věrně stojí, když mám problém s tlakem. Chocolate is my boyfriend.
Hned co jsem přišla do svého pokojíčku, jsem si napojila mobil na bedny a teď poslouchám své miláčky Dir En Grey. Pořádná dávka japonského rocku se na můj osamocený večer opravdu dost hodí.
Za pár minutek začíná ČSMT. Přemýšlím, že když konečně chytám signál, tak bych se podívala, ale mám tolik možnosti co můžu dneska večer dělat. Můžu třeba něco dělat do školy a vzít si konečně do ruky knihu na západní frontě klid a začíst se, nebo můžu uspokojit své touhy, dát si něco dobrého a podívat se na další díly své oblíbené telenovely pravá tvář vášně. A nebo také můžu udělat něco pro tenhle blog a začíst psát romantický příběh o Shinyovi. Bože, nebudu Vám tu říkat jak jsem na tomhle japončikovi závislá. Samotný příběh bude mluvit, ale ovšem.
Ledové kaštany jsem snězené a jediné co z toho mám je to, že mě rozbolel zub. Asi jsem po nich chtěla moc.
Nechám se unést hudbou svých japonských dealerů a uvidím co dnešní večer teda budu dělat. Mějte se dobře blogéři mojí milování. Vaše Katharina Klein, posedlá Japonskem.

Takový ten pocit, když jsi v pasti.
20. října 2012 v 20:35 | Katharina Klein. | Life.Nedávno jsem si psala na FB status, že nemusím jet ani do Opavy, že to co se děje u mě doma nemá na žádný psychiatrický ústav na světě. Připadám si jak bych nežila s lidmi, ale s bandou debilů - a ne, nepřeháním. Věřte mi, že pokud by si moje mamka někdy přečetla tenhle článek, tak by akorát přikyvovala, že mám pravdu.
Moje babička se totíž vážení rozhodla, že po dvou letech odloučení od mého dědy se k němu znovu vrátí a ještě mi s úsměvem oznámila, že chce ať v Dubnu jí jdeme s mojím drahým za svědky, že se budou znovu brát. Mám takový pocit, že mojí babičce asi přeskočilo. Asi si v duchu říkate, že bych měla být ráda že mojí prarodiče se k sobě vracejí, ale věřte, že nejsem. Ty pekla co děda dělal, když ti dva spolu nebyli, jak psal k mamce do práce anonymi, že kdysi dělala na E55 a další psychárny, si zapamatuji na vždycky a neodpustím mu to. Ano, i přes to všechno co za ty dva roky udělal ho sice mám ráda, ale nelíbí se mi, že by ti dva měli jít k sobě zpátky, ale co už..rozkazujte osobě, která má 62 let. Je to její volba a ať se jí daří..
Vše zle je, ale pro něco dobré. Po osmi letech jsem konečně okusila jaké to je mít, pokoj jen pro sebe. Od doby co se narodil můj brácha jsem měla vždycky s ním společný pokoj a teď jsem konečně dá se říct volna a hlavně mám svoje soukromí. Do toho mám manželskou postel, takže se můžu rozvalovat jak cyp a mám úžasnou plazmovou televizi. Konečně jsem se svým životem spokojená..škoda že tohle nemůžu napsat o rodině.

V pátek jsem, mojí drazí, měla ředitelské volno díky gastrofestivalu. Takže už ve čtvrtek jsem přijela za svojím drahým a je mi fajn. Mám klid od všech a tohle mi opravdu vyhovuje.
Zrovna teď jak píšu tenhle článek sedím s drahým a s naším kamarádem Danem venku na zahradě. Je to tak dobré mít wifi, se s tím můžu připojit fakt všude, aj v pralese. Sice mi tady mrznou už prsty, ale kluci tady popíjí a já tu s něma vyčkávám na pizzu. Je to zvláštní pocit nepít s něma. Sice jsem si trochu též nalila do kelímku, že budu tak trochu pocucávat, ale jinak na alkohol nemám vůbec náladu.
Nejvíc mě štve, že můj drahý mi pořád předhazuje Hanyse. Já vím, podvedla jsem ho, ale bylo to už dávno a před měsícem jsme si řekli, že už to nebudeme řešit, ale řeší se to stále a mě už to nebaví. Furt dokolečka...stejně se tímhle minulost nezmění. Asi to budu mít stále na talíři, že? Ptám se ho vždycky a on mi odpoví, že ne, že už to řešíme naposledy, ale přitom to řešíme pořád. Achjo..
Naprosto jsem se zamilovala do Dir En Grey. Co jsem vám tu psala ten článek ohledně jejich úžasného bubeníka Shinyí se jími stále zabývám a pořád stahují jejich fotky, píšničky a videoklipy. Jsem jími naprosto posedlá, ale jejich hudba mi pomáhá v tomhle blázinci přežívat.
Mějte se dobře blogéři mojí a užívejte večerní soboty.

Picture of your favorite drummer.
16. října 2012 v 15:32 | Katharina Klein. | 30 Day Band Challenge.Picture of your favorite drummer - Obrázek tvého oblíbeného bubeníka
Na tenhle den jsem se těšila šíleně moc. Vlastně díky tomuhle dnu jsem Vám stále přidávala články do tohodle projektu. Chtěla jsem Vám už konečně představit někoho, kdo mě v rockové scéně fakt moc fascinuje. Pokud jste četli den třetí s nadpisem obrázek dobře vypadajicí kapely tak by Vám mělo něco říkat Dir En Grey - název kapely o které jsem se v tom třetím dnu zmíňovala. A jak jsem psala o Dir En Grey tak jsem přece psala i o tom nejlepším bubeníkovi (podle mě samozřejmě) na světě. Už víte? Ano je to Shinya!
Shinya je členem japonské rockové skupiny Dir En Grey. Celým jménem se jmenuje Terachi Shinya. Je nejmladším členem skupiny, takže je to takové kuřátko, sice třičetičtyř leté ale prostě je to takový benjamínek skupiny jako navždycky bude třeba Bill Kaulitz.
Jeho hra na bubny je pro mě něco jako droga. Nevím jak to dělá, ale jeho hra mě dostává do šílené extáze. Nejenže mě nabudí energií když ho slyším, ale mé tělo je zaplaveno všelijakými pocity, které si sama neumím vysvětlit. Pro mě je to ten nejlepší bubeník na světě. Dir En Grey bych chtěla vidět naživo a štve mě že jsem si je nechala ujít když byli v roce 2009 v Praze. Hodně často ale jezdí do Německa jak si všímám, takže přemýšlím, že jak si udělám někdy nějaký výlet do Německa tak si to naplanují na den kdy tam budou mít i koncert a zajdu si na ně. Chci vidět celou skupinu, jsou úžasní, zvláštní, originální, ale hlavně chci vidět Shyniu a chci slyšet jeho hraní na živo!!
Picture of your favorite bassist.
15. října 2012 v 9:56 | Katharina Klein. | 30 Day Band Challenge.Picture of your favorite bassist - Obrázek tvého oblíbeného basisty
V druhém dnu jsem Vám tu psala ohledně kapely Cinema Bizarre a v tomhle dnu Vám dávám obrázek jednoho člena z téhle kapely Kristiána neboli Kira.
Jeho hra na baskytaru mě velice udivuje. Hlavně se mi líbí, že přihrání dodržuje veliký oční kontakt s diváky což málokdo tohle dělá. Ještě k tomu jsem zblázněna do jeho úsměvu, takže když hraje a ještě se usměje tak si připadám jak v tranzu.
Samozřejmě to bych zas nebyla já abych Vám jsem dala jen jeden obrázek. Vybrat tu nejhezčí fotku bylo pro mě totíž fakt těžké protože já toho synka prostě žeru a on se mi líbí na každé fotce.
Picture of your favorite guitarist.
12. října 2012 v 20:15 | Katharina Klein. | 30 Day Band Challenge.Picture of your favorite guitarist - Obrázek tvého oblíbeného kytaristy
Můžete hádat o kom právě já bych mohla psát. Ano..o Tomovi Kaulitzovi.
Pro ty co neví tak Tom je kytarista německé, rockové skupiny Tokio Hotel. Proč jsem si vybrala zrovna jeho? Protože on tímhle nástrojem přímo žije. Měla jsem tu čest vidět to i naživo. Sice se mu stála při koncertě nepříjemná věc, ale všichni jsme se tomu zasmáli a koncert mohl pokračovat. Asi jste zvědaví co se stalo, že? Nic banalního, prostě hrál a najednou jeho kytara nešla slyšet. Něco se mu tam odpojilo. Prvně se sice na nás díval jak malé miminko, kterému někdo vzal hračku, ale pak to zpátky zapojil a jelo se dál.
Líbí se mi jak hru na kytaru prožívá. Nejvíce se mi líbí jeho live provedení pří písničce rette mich. Vždycky mi připadá jakoby se dostal do nějakého tranzu a to na něm nejvíce obdivuji. Když hraje, má svůj svět.
Ale nebudu ho chválit jaký je úžasný kytarista bo v realitě je to šílený provokativní šulín ;DDDD. V životě nezapomenu jak se na koncertě v Ostravě při songu rette mich na mě dvakrát pyšně usmál. Jojo to se mu líbilo že 12tiletá fanynka brečela jen kvůli ním ;DDDD. Ale jinak ho prostě zbožňuju.

Picture of a good looking band
11. října 2012 v 8:14 | Katharina Klein. | 30 Day Band Challenge.Picture of a good looking band - Obrázek dobře vypadajíci kapely
Tak jsem přemýšlela zda tu mám dát obrázek svých miláčku Tokio Hotel, ale upřímně..extravagantně tam vypadá jedině Bill, všichni mají jinak normální styl. Proto jsem se rozhodla dát Vám sem obrázek druhé mé oblíbené kapely, také z Německa. V životě jsem Vám tu o nich nenapsala, což musím napravit, protože mají tolik úžasných písniček, takže Vám je tu budu postupně dávat. Jo jinak pardon, jsem to ale nevychovaná, ještě jsem Vám neřekla ani jejich jméno. Jmenují se Cinema Bizarre.
Bohužel už nehrají. Dali si konec se slovy, že potřebují prostor na svůj soukromý život, ale že se možná ještě vrátí. Na jejich návrat stále trpělivě čekám. Bohužel už čtyři roky, takže mě opouštějí naděje, ale stále věřím a věřit budu, že by mohli zase fungovat.
Samozřejmě jsem Vám vybrala zase více obrázků. Jsem to ale neřád co?







