Hlas srdce.

5. července 2012 v 23:35 | Katharina Klein. |  Jednorázovky.

Teprve až jsem nemohla popadnout dech a neviděla přes slzy, jsem se zastavila a sedla jsem si na obrovský kámen abych se mohla vydychat. Ani nevím jak jsem se sem dostala. Jela jsem stopem, utíkala jsem, ale potřebovala jsem se dostat na tohle místo. Splav. Tak jedinečné místo ale daleko ode mě. Ukázal mi ho můj nevlastní bratr, kluk mých snů, má tajná láska. Když jsem mohla z volna dýchat, mé nohy se daly zase do pohybu. Sešla jsem dolů a posadila jsem se. Dívala jsem se do vody. Pomalu mi po tváří zase začali stékat slzy. Dívala jsem se pořád skrz vodu a snažila jsem se přijít na jiné myšlenky. Ale byla jsem tak blízko něho, tak moc blízko ale přitom jsem nemohla za ním přijít. Byl s jinou, užíval si, byl šťastný a já tu sedím na pokrají zhroucení. Kdybych neměla strach a větší odvahu, řekla bych mu pravdu. Řekla bych mu všechno, ale já se bala že o něho příjdu. Jak o kluka mých snů, tak o skvělého bráchu a nejlepšího přítele a on se za tu dobu co jsem si dávala odvahu a někdy i falešné naděje našel jinou. Vzala jsem malý kamínek a mrskla ho do vody. Chtělo se mi tak strašně moc brečet...
Když mi začalo být chladno, pochopila jsem že tu sedím už dlouho a že bych se měla vrátit zpátky domů. Mamce jsem sice řekla, že budu spát u kamarádky ale nocovat venku se mi nechce. Postavila jsem se a naposledy jsem se podívala do té vody. Úplně živě jsem v odrazu hladiny viděla tu scénu jak jsem tu s ním byla poprvé.
Měla jsem strach že upadnu, ale on mě držel za ruku a pomalými krůčky šel semnou ke splavu. Pak jsme seděli vedle sebe, popíjeli jsme energy drink a smáli se a užívali si prvního jarního sluníčka. V mých očích se zaleskly slzy.
Otočila jsem se zpátky s pocitem že nikdy už nebude nic stejné jako dřív a ta představa mě srážela na kolena. Nadechla jsem se čerstvého vzduchu a s odhodláním navždy opustit místo které jsem tak milovala a otočila jsem se zpátky. ,,Jsi to ty," řekl jakmile jsem se otočila a naše oči se střetly. Trhla jsem sebou, protože stál zamnou jak nějaký duch. ,,Co tady děláš?" zašeptala jsem. Bála jsem se že v mém hlase pozná tu nesnesitelnou bolest kterou v sobě ukrývám. ,,Potřeboval jsem někam odejít, někam kde je klid," jeho pohled klesl k vodě. ,,Proč tu jsi?" podíval se na mě a v jeho očích se objevily malé jiskřičky.,,Potřebovala jsem přijít na jiné myšlenky, rozloučit se, zapomenout, jít dál," z oči mi začaly téct slzy a kdyby mě neobjal asi bych tam stále pořád stála a jen tak hleděla do vody a mluvila. ,,Nejsem šťastný," zašeptal mi když mě objímal. Odtrhla jsem se od něho. ,,Nechápu. Myslela jsem že se miluje te," když jsem vyslovila slovo miluju te, zvláštně mě píchlo u srdce. ,,Je tu ale jiná dívka, kterou miluju," zase sklopil zrak k vodě. Jakoby jí prosil o pomoc. Mé srdce posmutnělo ještě víc. Podívala jsem se dolů a kousala jsem se do rtů abych se nerozbrečela. ,,Proč to říkáš mi?" zeptala jsem se nejistě. ,,Vždycky jsi mi byla ze všech nejblíž," řekl a snažil se o úsměv. ,,Už ale nejsem," řekla jsem a v polovině věty se mi zlomil hlas. ,,Proč tohle říkáš?" zeptal se a s bolestí v očích se vpíjel do mých hnědých oči. ,,Protože celou tu dobu co si myslíš jakou nemáš úžasnou kamarádku a nejlepší nevlastní sestru tak já tě miluji," řekla jsem mu narovinu. ,,Proč mi to říkáš až teď?" Nechápavě se mě zeptal. ,,Protože jsem neměla odvahu? Protože jsem měla strach že zkazím všechno? Protože jsem nechtěla o tebe přijít?" Byla bych tu až do aleluja, protože těch důvodů byla fakt moc, ale on mě umlčel. Svými polibky. Když se naše rty od sebe odpojily, s otázníky v očích jsem se na něho dívala. ,,Nejsem šťastný, protože šťastný můžu být jen s tebou," řekl a chytl mě za ruku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dollie :) Dollie :) | Web | 6. července 2012 v 11:45 | Reagovat

wau :O úžastný pribeh :))

2 Benny Benny | Web | 6. července 2012 v 14:05 | Reagovat

páni, tak to je nádherný :')

[1]: souhlas! :3

3 Terulle Bllondie Terulle Bllondie | Web | 6. července 2012 v 19:05 | Reagovat

Nádhera :O !

4 H. H. | Web | 6. července 2012 v 20:14 | Reagovat

To je nááádhernýýý! :) Krááásně píšeš! :) Doufám, že takovýhle příběhu tu bude ještě hodně! :)

5 Gabriel Dantes Decay Gabriel Dantes Decay | Web | 6. července 2012 v 21:25 | Reagovat

k tomuhle nemám co napsat. Ne že bych nevěděl, ale když si vzpomenu, bolí mě srdce

6 lanet lanet | Web | 7. července 2012 v 10:27 | Reagovat

výbornýýýý ! %) Vážně super!

7 *Ej* *Ej* | Web | 7. července 2012 v 18:40 | Reagovat

Tak tenhle příběh mě dostal :) Mám z toho až slzy v očích :) :*

8 michelle. michelle. | Web | 7. července 2012 v 19:29 | Reagovat

úžasný!:O

9 Katashi Katashi | Web | 7. července 2012 v 19:36 | Reagovat

Ehm... co dodat...? Jako povídka krásný nápad... a jako skutečnost? Krásné, smutné a procítěné.

10 Kath. Kath. | Web | 7. července 2012 v 22:04 | Reagovat

Krásne :3 Jednoduché a úžasné :3 I like it :3

11 JaňuLa JaňuLa | Web | 8. července 2012 v 12:40 | Reagovat

Tak toto mě dostalo. :') Opravdu krásné. :)

A omlouvám se, že nejsem skoro vůbec aktivní, ale však, jsou prázdniny. :P :)

12 ♥Kittys♥ ♥Kittys♥ | Web | 14. září 2012 v 12:41 | Reagovat

Nevim jak je možný,že jsem to nečetla dřív.Ale sem ráda,že jsem na to teď narazila..je to úžasný..:)Nechápu jak to děláš..:D:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama