Červenec 2012

Odkazy - Rozcestník

31. července 2012 v 21:58 | Katharina Klein.
>> FACEBOOK <<
Chceš být semnou v kontaktu mimo blog? Tak si mě přidej na facebook ale napiš mi do vzkazu prosím z jakého blogu jsi ať vím :))

>> YOUTUBE <<
Mé videa na youtube. Zatím to jsou všechno starší záležitosti ale mám v plánu přidávat nové videa

Článek o mém stylu, mými slovy. Snad konečně pochopíte že emo styl nemá s žiletkou nic společnýho!!

Oblíbené blogy. Nespřátelují!


Výzvy - Rozcestník

31. července 2012 v 21:51 | Katharina Klein.

Autorka - Rozcestník

31. července 2012 v 21:49 | Katharina Klein.
Zážitky z mého života o které se s vámi chci podělit. Říkejte tomu deník, zápisnik neboli jakkoliv chcete. Pro mě to jsou chvílé které mi braly dech a které chci navždy zveřejnit na tuto stránku.

>> FOTOALBUM <<
Moje fotky, mých přátel, oblíbených míst apod.

Písničky co mi ve sluchátkách hrají nejvíce.

>> ZKOUKNITO <<
Svět ve filmové pásce aneb na co se dokážu dívat klidně i třikrát za jeden den.

Můj pokus o psaní.
(Časem tato rubrika bude rozdělená na jednorázovky, ffky, a povídky)

Začátek temnoty.

31. července 2012 v 13:44 | Katharina Klein. |  Jednorázovky.

K téhle povídce mě inspirovala moje tajná láska k jednomu klukovi z mé bývalé střední. Z té doby také vznikl tenhle příběh :) takže už je to rok a půl staré ale stále patří mezi mé oblíbené :)

Edition: Jak pozorují komentáře k této povídce musím sem něco dodat: TENHLE PŘÍBĚH JE SMYŠLENÝ!! Psala jsem že láska k Adamovi mě k tomuhle příběhu inspirovala ne že to je podle skutečné události. Šíleně me od něho zrazovalo že na mě pohlížel jako na kamarádku a že semnou měl nějaké menší úlety ale nikdy v tom nebylo nic víc. Tak jsem jednoho dne ve škole, když jsem se tak nudila a pozorovala jsem ho v přední lavici sepsala tyhle slova na papír. Nic z toho co je v tomhle příběhu není podle skutečné události! Vše je moje fantazie :))

23:00 A já sedím na parapetě, dívám se do tmy a kouřím cigarety jednu za druhou. Jsem doma úplně sama, tak jsem si pustila na celé kolo Tokio Hotel a jejich Rette Mich a listuju ve svém tajném deníku do kterého si píšu pečlivě už 4 roky a vzpomínám na časy které se už nedají vrátit zpátky. po tváři mi stékají slzy, když se zastavím na stránce, kde jsem poprvé o něm neco napsala. Jsou to už čtyři roky a pořád k němu cítim lásku a nejde to zastavit. Vždycky, když jsem si řekla, že na něho zapomenu, že musím jít dál, objal mě nebo se na mě krásně usmál a já jsem v tom zase lítala. Celé čtyři roky jsem se snažila zamilovat do kluka u kterého jsem měla jistotu, že by mi lásku opětoval, ale v mojí mysli byl pořád jenom on. Zkoušela jsem všechno, nechodila do školy, nepsala jsem si s ním, snažila jsem se mu prostě vyhýbat, ale nejde to věčně.
23:15 a já kouřím už asi desatou cigaretu. Venku začalo pršet a byl už větší chlad, tak jsem si oblékla mikinu. Aspoň jsem schovala své zjizvené ruce a bylo mi trošku teplo. Listovala jsem dále v deníku, byla jsem právě u Vánoc. ,,Důkaz prátelství, " a dál mi zabalenou krabičku. Když jsem jí rozbalila a krabičku otevřela byl v ní prstýnek..Pročítala jsem si řádky a podívala jsem se na ruku. Od toho dne jsem měla ten prstýnek pořád u sebe a opatrovala jsem ho jak nejvíce jsem mohla. Důkaz kamaradství..kamarádka..To jsem to dopadla. Spustila jsem další lavinu slz a pstýnek jsem naštvaně, zoufale, smutně a vystresovaně sundala z prstu a hodila do koutu svého pokoje.
23:30 a já jsem ve svém deníku došla až do třetího ročníku na Vítkovické střední, kde jsem krátce popsala týdenní ozdravný pobyt se svojí třídou, ale pořádně jsem se rozepsala u jednoho žážitků... Tak jsem se konečně vrátila z ozdravného pobytu a z mé postele mě už hodně dlouho nikdo nevyžene! Pobyt byl úžasný až na některé hry, díky ním má okousané nehty nudou. Jedině hra, která byla pro mě záživná byla flaška. Flaška padla na něho a když se má kamarádka podívala na mě a mrkla a bylo mi hned vše jasný, ,,Polib jí," tuhle větu slyším pořád dokola v mé hlavě jakoby jí říkala právě teď. On seděl vedle mě, jenom se na mě vytočil, položil svojí ruku na můj krk a nahl se ke mně. Když už naše rty byly blízko sebe tak se zastavil a podíval se na mě, ,,Je to jakobych líbal svojí sestru, ale hra je hra, " a pak se naše rty spojily.
23:45 a já si dokolečka čtu větu jak se naše rty spojily. Prstem jsem se jemně a pomalu dotkla svého rtu a zavřela jsem oči. Dneska jsou to přesně čtyři roky co ho miluju a on to nevidí. Dopadla jsem jako jeho nejlepší kamarádka, jako sestra. Nemohla jsem jít už dál. Čtyři roky jsou na mě moc a páty rok bych už psychicky nezvládla, hlavně ne v jeho blízkosti
23:50..Utřela jsem si slzy a vzala jsem prstýnek se ze mě. Ubližuje mi šíleně moc. Byla jsem pevně rozhodnutá..Nový den už nezačnu..Vzala jsem dopis, který jsem mu napsala. Vložila do obálky naši fotku, byl na ní tak krásný. Přála jsem si aby byl jenom můj, jenže on moje přání neznal a stejně vím, že by mi ho nesplnil. Byla jsem obklopena stěnami a ty se na mě uzavíraly. Snažila jsem se křičet ale nešlo mi to
23:55 a já jsem byla připravená. Se vzpomínkami a se slzami v očích jsem vzala žiletku do ruky. Vím, že mi to v životě neodpustí, ale já už opravdu nemám východisko. Bral mě za nejlepší kamarádku aniž by tušil, že celé čtyři roky chci být víc než ta nejlepší kamarádka. ,,Miluji tě," šeptla jsem si pro sebe a jela jsem žiletkou přes zapěstí. Tlačila jsem na ní čím dál víc- Necitíla jsem bolest, cítila jsem pocit svobody. Zopakovala jsem to ještě pět krát. Nemohla jsem se toho skvělého pocitu nabait a chtěla jsem ho víc a víc. Když už jsem chtěla po sedmé, došly mi síly, žiletku jsem upustila na zem a sama jsem k zemi klesla. Měla jsem ruku na zemi a pozorovala jsem číl dál větší, červenou skvrnu na bílém koberci. Cítím to..blíží se konec..
23:58..Vyzvání mi signál, že mi přišla smsmka a to mě vytrlo z mého tranzu. Kdo mi teď může psát? Pomyslela jsem si..Chtěla jsem vstanout, ale byla jsem už až moc vyčerpaná a klesla jsem zase k zemi. Byla jsem zoufalá, kdo mi teďkom může psát? Co když je to on? Co když se něco děje a on očekává ode mně pomoc, ale u mě jí nenajde, protože já tu právě umírám. Krásný pocit svobody byl náhle pryč a já chtěla být s ním...
23:59 a já se snažím dostat ke svému telefonu, který jsem nechala ležet na stole. Když se mi konečně podařilo postavit, udělala jsem jeden krok a můj telefon začal vyzvánět. Tentokrát mi už ale někdo volal. Zpanikařila jsem a snažila jsem se dostat k telefonu co nejrychleji. Ztratila jsem ale hodně krve a začala se mi motat hlava. Spadla jsem na zem a snažila jsem se zachytit o stůl. Stůl jsem na sebe, ale převrhla a on zcelou váhou spadl na moje tělo. Všechny věci co byli na něm se sesypaly kolem mě. Hlava se mi točila ještě víc, připadála jsem si jakobych jezdila na kolotoči a díky tíhy stolu jsem se nedokázala ani pohnout.
00:10..Vzdala jsem booj se svým slabým tělem a velkým, těžkým stolem, který na mě ležel. Mobil ještě pár krát zazvonil ale pak už utich a já vnímala opět depresivní ticho. Měla jsem už zavřené oči a čekala jsem na smrt. Cítila jsem chlad po celým těle a cítila jsem jak mě opouští síly a energie. Náhle jsem místo temnoty viděla světlo, které bylo na konci tunelu a čím víc jsem se k němu blížila, tím pomaleji jsem dýchala. Na samém konci tunelu se v rychlosti blesku odehrál můj krátký život a na konci byl ON...

Perfect ramble - Photo.

31. července 2012 v 13:10 | Katharina Klein. |  Zachycené momenty samsungem star.
Minulý týden ve středu mě navštívila moje kamarádka a úžasná blogerka. Stálí návštěvníci tohodle blogu si to určitě budou pamatovat protože na druhý den jsem to hned všechno napsala do deníku ale pro ty co si to nepamatujou a nebo pro ty co tu jsou poprve zde dávám malé shnrnutí tohodle dne:

Hned po příjezdu Lee ke mně do Petřvaldu jsme si sedli do Sokola na citronadu, potom jsme se vydali na dlouho procházku přes celý Petřvald, Petřvaldík, Petřvald 2, Košatku a trochu i přes Starou ves na mé nejoblibenější místo kde vlastně začíná Jístebník. Z toho dne Vám tu dávám pár fotek z popiskama.

UPOZORNĚNÍ: To že preferují určitý styl víte každy a kdo neví stačí se podívat na záhlaví. Proto se nezlekněte a nepište mi do komentářu dotazy ve stylu ,,Ty už nejsi emo?" Na těhlech fotkách nemám ani příčesky, ani natupírované vlasy. Někdy si prostě musím dát oddych a vylézt ven jako ,,normální člověk" děkuji za pochopení.


Last night.

31. července 2012 v 9:53 | Katharina Klein. |  Life.

Dobré ráno čumáci :*** Tak jsem si pustila písničku od Celeste Buckingham Swing tak snad to po ránu nějak půjde ;DDDD
Dneska je poslední den co budu doma!! Zítra v osm ráno to s miláčkem balíme a jedeme konečně k tomu. Musím si sbalit věcí, nabarvit vlasy protože už mám šílené odrusty, nalakovat si nehty na černo, zarezervovat chatku na pondělí a útery apod. Panebože těšííím se fakt moc!!!! ;)))
Teď jsem sama doma, mamka sice chtěla ať jedu s ní do Ostravy protože si musím vzít ještě od dětské lekářky kartu abych se mohla přihlásit už k nějakému doktorovi pro dospěláky. Jaaj už to začíná 18 mi je teprv měsíc a furt nějaké povinnosti ;DDDD Oh shit! No ale tak překecala jsem mamku že si pro tu kartu zajedu zítra ráno jak s panem F. pojedeme k němu...twl on bude mít radost už to vidím :////
Pamatujete si o tom *cock* jak jsem psala ohledně brigády? Tak dneska dostává výpověď!!! Jsem tak ráda konečně v práci bude klid, doma bude klid, VŠUDE BUDE KLID ;DDDDD Teď se jen modlím ať tam nepříjde někdo horší než on opravdu nebudu pořád chodit za výrobním ředitelem a stěžovat si!
Děcka moje já se jdu balit. Představte si že vy někam jedete na dýl než na týden a jaké zmatky jsou kolem toho a teď se představte, že my emařky to máme o dost horší ;DDDD No to bude sranda snad mi už mamka vyprala to triko Tokio Hotel bo bez něho nikam nejedu!!
PS: Dneska jsem po dlouhé době nahoře na pc a ne na notebooku tak Vám tu dávám obrázky a animačky co se mi líbily a mám je uložené :333333

Deset dní aneb den desátý.

30. července 2012 v 18:59 | Katharina Klein. |  Deset dní.
Den první - Deset věcí, které bys v tuto chvíli chtěla říct deseti různým lidem.
Den druhý - Devět faktů o tobě.
Den třetí - Osm způsobů, jak získat tvé srdce.
Den čtvrtý - Sedm věcí, nad kterými často přemýšlíš.
Den pátý - Šest věcí, o kterých si přeješ, abys je nikdy nebývala udělala.
Den šestý - Pět lidí, kteří pro tebe hodně znamenají (bez jakéhokoliv pořadí).
Den sedmý - Čtyři věci, co tě dokážou znechutit.
Den osmý - Tři věci, které tě vzrušují.
Den devátý - Dva obrázky, které vystihují tvůj život v tuto chvíli a proč.
Den desátý - Jedna zpověď

DEN DESÁTÝ.

Vůbec nemám žádnou představu co bych do zpovědi napsala tak jsem si pustila své miláčky Tokio Hotel tak snad to nějak půjde. Je to valmi zvláštní pocit když jsem ještě nedávno narážela na různých blogách na články s tímto projektem a já seděla u svého notebooku s rozbitou klavesnici a přemýšlela jsem jestli se mám zapojit a nebo to kašlat a teď tu sepisuji poslední slova do tohodle projektu. Nejenže vy jste se o mě něco dozvěděli ale i já jsem se toho dost o sobě dozvěděla. Nikdy jsem totíž neměla žádný důvod si třeba vypsat na nějaký kus papíru sedm věcí nad kterými často přemýšlím, nebo si vlastně uvědomit jakými způsoby si může člověk získat mé srdce. Proto jsem velmi ráda že jsem tenhle projekt zkusila a doporučila bych to každému co to ještě neudělal. Tímto se loučím se s projektem deset dní a Vám co se na tenhle projekt chystáte přeju hodně sil, pevných nervů a hlavně: Berte tento projekt Vám zodpovědně a dělejte vše proto aby Vaše články měli nějakou kvalitu, jinak to budete a nebo děláte úplně zbytečně. Vaše slečna Klein ♥

New article.

29. července 2012 v 17:43 | Katharina Klein. |  Life.

http://www.youtube.com/watch?v=zlLkscjDWsA


Krásná písnička mi hraje k dnešnímu zápisu do deníku >> Miluji TOKIO HOTEL :33333
Zkouška byla úžasná. Nacvičovali jsme tři nové písničky a to nějak dvě hodiny. Každý měl totíž ty texty stáhnuté z jiné stránky takže někomu chyběla nějaká sloka, další tam měl úplně jiné slova, jedním slovem jsme u těch třech písniček dostaváli fakt dobré výbuchy ;DDDDDD.
Ptali jste se mě jestli nemám nějaké video ale nemám, protože s něma hrají teprve dva měsíce a oni dohromady rok, ale z jednoho koncertu na kterém jsem je vlastně poznala je prý hodinová nahrávka tak se chci s Luďou domluvit jestli by mi jí nepůjčil a já bych už jí nějak sestřihala a dala to sem :pp.
Včerejší brigída byla jedním slovem asdfghjkl! Prostě totalně na hovno. Nějací *šulíni* nám pořád brali kyblíky s vodou takže jsme s holkama vlastně celou brigádu nedělali nic jiného než chodili po firmě a hledali jsme si jiné kyblíky ://// Fakt super! -.-
Ale tak dobré bylo že ten den byl mistr taťka takže jsem si fajně seděla s taťkou a s Ivankou v kanclu a papkali jsme si tam obrovské mufiny s čokoládou. Když říkám obrovské tak fakt obrovské byli!! O.o Ale byly senzační!!! Taky tam byl můj pan F. který mě pořád otravoval jak jsem čistila mřížky v centru 3. I honza neboli máslo za námi jednou přišel a říkal mi 'Že mu není blbé pozorovat tě při práci že?' ;DDDDDDDD.
Samozřejmě to bych nebyla já abych si tam nezapomněla mobil takže jsem o půl osmé večer jela s panem F. zase do cromodory kde už na vrátnici na mě čekal můj fialový miláček :3333 Teď už ho nedám z ruky!! (Hlavně že ti leží v obýváku na gauči že frajerko!!! ;DDD)
Večer jsme si s láskou fakt užili no i když zas na moje alkoholické chvílky ;DDD Ještě po úžasné vaně s ním jak jsem si pak holila nohy jsem ho prosila ať mi nakraje na kostičky nektarinky že se mi špatně koušou díky rovnátkům a nakonec jsem je díky vodce 42 (Kura jde poznat že nemám žadnou vydrž bo jsem měla jen pět pulek!!! -.-) vyhodila u našého křaku ;DDDD mamka i taťka se ráno ptali kdo to byl tak jsem jím řekla celou pravdu až na tu vodku :D Prostě mi bylo špatně ze dvou nakrajených nektarinek jasný? :pp.
Jdu se s panem F. dívat na film podle skutečných události obřad a jdu si popíjet svůj energy drink 69 který už tu piju snad hodinu ;DDDD Mějte se fanfárově :pp.
PS: Dneska Vám tu přidám obrázky které naprosto miluju, které mají k mému životu hodně blízko tak snad se Vám budou líbit :33333
PS2: Oběhnu Vás až zítra zlatíčka moje dneska se chci na plno věnovat miláčkovi :***

With the band.

27. července 2012 v 18:30 | Katharina Klein. |  Life.

Tenhle článek je přednastavený. Začala jsem ho psát v jednu odpoledne a vy ho čtete až teď jak mám zkoušku s kapelou. Držte mi palce protože Luďa mi říkal že pro mě s Fíkem (náš bubeník) vybrali nějaké anglické písničky protože ty mi prej hodně sedí :pp.
Včera jsem se nakonec do Ostravy nedostala. Když jsem zveřejnila článek a šla jsem si umýt vlasy začla taková bouřka že jsem nakonec s Lee, s mamkou a s bráchou seděli pak asi víc jak hodinu ve sklepě bez elektřiny ;DDD ale tak byla aspoň sranda.
Do Ovy pak nemělo cenu jet tak jsem se s Lee dívaly na film bez dechu. Je to úžasný film na to jak nesnáším akční filmy tak na tenhle bych se mohla dívat každý den :pp.
Lee v sedm hodin jela domů a protože brácha hrál na noťasu hry tak jsem se dívala na svůj oblíený seriál deník doktorky dokud nepřišel můj miláček z práce :***
Dneska ráno jsem se konečně podívaly na různé ty chatky a vyhrál nový jičín chatová osada na skalkách. Teď jen to musím s pomocí mamky zarezervovat a příští měsíc jedem juchůůůů.
P ůl šesté jsem měla sraz s Luďou v sokolu, že spolu pokecáme a počkáme na kluky až dojdou a můžeme jít zkoušet. Takže ted jak to čtete beztak stojím u mikrofonu a jedu pecky!! :) V 11 hodin večer pro mě přijede miláček a v pět ráno vstáváme na brigádu. Už teď se mi nechce vstávat achjo :DDDD
Mějte se fanfárově kočky :**

Deset dní aneb den devátý.

27. července 2012 v 12:55 | Katharina Klein. |  Deset dní.
Den první - Deset věcí, které bys v tuto chvíli chtěla říct deseti různým lidem.
Den druhý - Devět faktů o tobě.
Den třetí - Osm způsobů, jak získat tvé srdce.
Den čtvrtý - Sedm věcí, nad kterými často přemýšlíš.
Den pátý - Šest věcí, o kterých si přeješ, abys je nikdy nebývala udělala.
Den šestý - Pět lidí, kteří pro tebe hodně znamenají (bez jakéhokoliv pořadí).
Den sedmý - Čtyři věci, co tě dokážou znechutit.
Den osmý - Tři věci, které tě vzrušují.
Den devátý - Dva obrázky, které vystihují tvůj život v tuto chvíli a proč.
Den desátý - Jedna zpověď

DEN DEVÁTÝ.

Obrázek číslo jedna.


Přesně jak má tahle slečna napsané na ruce. Fuck the world. Já nekašlu na svět ale hlavně na ty lidí co v něm žijou. Já kašlu na nějaké názory, na nějaké pomluvy od jiných, jedu si prostě to svoje a opravdu je mi jedno jestli se to někomu líbí nebo ne. Já jsem se svým životem spokojená a nemám v plánu ho měnit. Proto Fuck the world a fuck the people!!

Obrázek číslo dva.


Tenhle obrázek mě nevystihuje v tuhle chvílí ale vystihuje mě pořád protože okole mě není nic normální. Já sama o sobě jsem velmi bláznivý člověk a sama si někdy říkám fuck normality. Mám jinčí svět než ostastní a to mi opravdu vyhovuje.